229 C 165/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 14 916 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 363,60 Kč včetně sjednaných poplatků za navazující služby. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Celková uhrazená částka, kterou žalovaný plnil do podání žaloby, činila 6 900 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na úhradu nákladů soudního a mimosoudního vymáhání dluhu, úhradu sjednaných a vyměřených pokut, úhradu poplatků za prodlení se splacením úvěru, úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek a dále na jistinu a na úrok za poskytnutí úvěru. Pokud se jedná o schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, pak žalobkyně zkoumala databázi neplatných dokumentů Ministerstva vnitra, dále prováděla kontrolu rodného čísla prostřednictvím společnosti [právnická osoba], náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou zaměstnání žalovaného, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně a vyhodnocením aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovaného. Žalobkyně se žalobou domáhá částky ve výši 14 916 Kč, a zákonného úroku z prodlení z částky 14 916 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 8. 2020 včetně formuláře pro standartní informace o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč počínaje od sedmého dne od uzavření smlouvy. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit úrok ve výši 2 379 Kč, poplatek za zpracování úvěru 3 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 840 Kč, celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit tak činila 21 816 Kč. Žalovaný peníze čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem 25 712 Kč, žije sám, životní výdaje na bydlení činí 4 872 Kč a nebankovní závazky činí 2 626 Kč. 5. Z předpisu splátek bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 6 900 Kč. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 4. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 4.8.2020 uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč včetně dalších smluvených poplatků. Žalovaný zápůjčku čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný uhradil celkem částku 6 900 Kč. Přípisem ze dne 8.4.2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z čestného prohlášení žalovaného, kontrolou insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolou u zaměstnavatele žalovaného, kontrolou žalovaného u žalobkyně, kontrolou rodného čísla a kontrolou v databázi dokladů. 8. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k řádnému posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. §87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů neplyne skutečnost, že žalobkyně ověřovala osobní prohlášení žalovaného, neboť k žádosti nejsou přiloženy další listiny či záznamy, kterými by si žalobkyně ověřila příjem žalovaného. Z hlediska platnosti smlouvy o zápůjčce dané znamená, že smlouva je neplatná. 16. Zákonodárce normoval v ust. § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předb