223 C 102/2024-54 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 388 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 5. 2023 smlouvu o zápůjčce na základě, které poskytla žalovanému částku ve výši 13 800 Kč. Žalovaný zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 588 Kč do 11. 6. 2023. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem a peněžní prostředky byly poskytnuty na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Pro případ upomínání byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že si ho prověřila v registrech a zhodnotila jeho příjmy a výdaje. Žalovaný však dlužnou částku nesplatil řádně a včas, celkem žalobkyni uhradil jen 5 460 Kč, tato částky byla žalobkyní alokována na smluvní pokutu. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje zbývající jistinu ve výši 13 800 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 588 Kč, náklady za upomínání ve výš 1 870 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 17 388 Kč od 12. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka 13 800 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 3 588 Kč do 11. 6. 2023. Úroková sazba byla ve výši 0 %. RPSN bylo 2969 %. Dále byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku a smluvní pokuta ve výši 0,1 denně z dlužné částky. Smlouva byla podepsána jen žalobkyní, podpis žalovaného absentoval (důkaz: smlouva o zápůjčce ze dne 12. 5. 2023, všeobecné obchodní podmínky).6. Dne 12. 5. 2023 žalobkyně poukázala na bankovní účet č. , hodnota, jehož majitelem byl žalovaný částku 13 800 Kč (důkaz: výpis z účtu ze dne 12. 5. 2023. zpráva banky ze dne 25. 7. 2024).7. Žalobkyně žalovaného písemně upomínala k úhradě dluhu (důkaz: upomínky ze dne 18. 6. 2023, upomínky ze dne 25. 6. 2023, upomínky ze dne 2. 7. 2023, upomínky ze dne 11. 7. 2023 a upomínky ze dne 26. 7. 2023). Dále žalobkyně dne 16. 4. 2024 žalovaného pod hrozbou vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy (důkaz: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2024, podací lístek ze dne 16. 4. 2024).8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.15. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24.11.2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020-103.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.20. Soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěruschopnost žalovaného prakticky nezkoumala. K tvrzení o úvěruschopnosti neuvedla pouze, že prověřila žalovaného v registrech a zhodnotila údaje zí