224 C 134/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla na bankovní účet částku 12 000 Kč, kterou žalovaná měla vrátit do [datum], což neučinila, stejně jako nezaplatila poplatek za poskytnutí zápůjčky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl tento usnesením zrušen. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o zápůjčce včetně standardní informace o zápůjčce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedené platbě, tuto částku žalované dne [datum] na účet [bankovní účet] poskytla. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky 4 560 Kč do [datum]. Úrok nebyl sjednán. Pro případ prodlení žalované se zaplacením byla dohodnuta sankční ujednání (smluvní pokuta, náhrada účelně vynaložených nákladů, jejichž výše je součástí smlouvy). Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek, realizační smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku vyplývá, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná byla o tomto informována a zároveň vyzvána k zaplacení. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení do tří dnů. 4. Žalobkyně netvrdila a ani z předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 8. Žalobkyně ani na výzvu neoznačila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru (zápůjčce) jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 9. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč, přičemž žalovaná jí, respektive žalobkyni, doposud nevrátila ničeho, to ostatně sama v řízení ani netvrdila. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 12 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 12 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. 10. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od [datum]. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne [datum], kdy odeslala žalované výzvu k zaplacení ze dne [datum] se lhůtou k plnění do tří dnů. Ve smyslu § 573 o. z. byla výzva žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum], splatnost nastala [datum] a od následujícího dne je žalovaná v prodlení. Co do poplatku a příslušenství nad rámec přiznaného byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 101,44 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 560 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského