227 C 143/2023-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 090 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvou o úvěru, na základě které mu poskytla částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 6 000 Kč vrátit ve 3 měsíčních splátkách do [datum] Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila získané informace od žalovaného týkající se jeho rodinných, příjmových a výdajových poměrů a provedla jeho lustraci v registrech. Pro případ zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou výzvu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný na částce nehradil ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy dne [datum]. Žalobkyně nyní proto žádá nezaplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč za 5 odeslaných listinných výzev, smluvní pokutu ve výši 3 090 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, a bylo tak jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. 4. Z listiny nazvané jako smlouva o zápůjčce ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč ve třech měsíčních splátkách do [datum]. Úroková sazba byla ve výši 0 %, RPSN činila 1688 %. Pro případ zaslání písemné upomínky byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč za každou odeslanou výzvu. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Listina byla podepsána žalobkyni, podpis žalovaného absentoval. 5. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. 6. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni [datum] žalovaný. Na tento bankovní účet dne [datum] byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. 7. Z upomínek žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán k zaplacení dlužné částky. 8. Z oznámení žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění dlužné částky z důvodu prodlení na straně žalovaného. 9. Z předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě 3 dnů. 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také„ SpÚ“). 11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 86 SpÚ odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 SpÚ odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 SpÚ větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. Podle § 75 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Podle § 76 odst. 1 SpÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 18. Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizováno]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Shodně rovněž argumentace v rozsudcích Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 23 Co 255/2020-101, a ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020-103. 19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ. 23. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o po