227 C 35/2025-54 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 40 580 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyn쓨) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, na základě, které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši , částka, , což žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 500 Kč vrátit formou 14 měsíčních splátek po 3 320 Kč do 26. 9. 2022. Celkem měla žalovaná vrátit 46 480 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná však nehradila řádně a včas jednotlivé splátky, celkem žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila 18 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla pod hrozbou žaloby marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalované požaduje dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 16 128,51 Kč, úrok ve výši 1 052,52 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 999,99 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 327,55 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 571,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč, kapitalizovaný úrok od 27. 9. 2022 do 1. 9. 2024 ve výši 6 308,96 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 27. 9. 2022 do 1. 9. 2024 ve výši 5 528,26 Kč, úrok ve výši 15 % z částky 16 128,51 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 17 181,03 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila3. Soud ve věci nařídil jednání na den 27. 8. 2025. Žalovaná se soudnímu jednání bez řádné a důvody omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z výpisu z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně.6. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze , datum, včetně přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si sjednaly dohodu na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v místě bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany si sjednaly povinnost žalované zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v částce 2 407 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 2 323 Kč a inkasní poplatek v částce 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách po 3 320 Kč měsíčně s tím, že splátky byly dohodnuty v rozmezí 14 měsíců, splatnost první splátky nastala měsíc po uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně celkem 46 480 Kč, z toho náklady úvěru činily 21 480 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Pro případ prodlení s jakoukoli splátkou bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále paušální poplatky za písemné upomínky. Listina byla podepsána oběma smluvními stranami.7. Z hotovostního inkasa soud zjistil, že žalovaná v období 27. 7. 2021 do 16. 5. 2023 uhradil celkem 18 400 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla písemně informována o postoupení pohledávky na žalobkyni9. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby upomínána k úhradě dluhu do 8. 2. 2025.10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2 odst. 1 SpÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.14. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z s tím, že závazek vznikl v okamžiku, kdy byly peníze žalované předány (tj. při podpisu smlouvy). Zápůjčka je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 SpÚ, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle o. z. aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.17. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020 č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).18. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. V tomto směru žalobkyně ničeho neuvedla. Žalobkyně neoznačila žádný další důkaz, ačkoliv