23 C 10/2024-231 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně podala k soudu žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 18. 10. 2023, kterou obdržela od žalované, je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že k rozvázání jejího pracovního poměru výpovědí nemohlo platně dojít, neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady. Žalobkyně se dovolávala určení neplatnosti výpovědi z toho důvodu, že žalovanou tvrzený výpovědní důvod se nevztahoval na všechny její zastávané pracovní pozice a dále proto, že pro neplatnost výpovědi podle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce nebyly splněny zákonné předpoklady. V žalobě uvedla, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. 8. 2013 pracovní smlouvu, na jejímž základě vykonávala práci učitelky na druhém stupni základní školy. Dne 6. 5. 2014 žalovaná se žalobkyní uzavřely dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou došlo ke změně doby trvání pracovního poměru, a to na dobu neurčitou. Dne 29. 8. 2014 uzavřely další dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou došlo ke změně výše úvazku (na 40 hodin týdně, tj. úvazek 1,0) odpovídající 22 hodinám přímé pedagogické činnosti dle nařízení č. 75/2005 Sb. Dne 31. 3. 2016 uzavřely další dohodu o změně pracovní smlouvy, kterou byl změněn druh práce, a to na zástupce ředitele ZŠ, když tato změna byla omezena na dobu určitou (po dobu pracovní neschopnosti Mgr. , jméno FO, ). V této dohodě není specifikován žádný organizační útvar, jehož vedoucím zaměstnancem by se žalobkyně měla stát a neobsahuje ani odkaz na vnitřní předpis žalované. Žalobkyně upřesnila, že i po uzavření této dohody působila i na pracovní pozici učitelky druhého stupně základní školy, přičemž žalovaná jí předělovala práci učitelky min. 16 hodin týdně (úvazek 0,73). Dne 1. 9. 2016 účastnice podepsaly dokument označený jako „jmenování do funkce“, a na základě tohoto dokumentu měla být žalobkyně ředitelkou žalované jmenována na pracovní místo „zástupkyně ředitelky školy“. Podle tohoto dokumentu měla být tato činnost spojena s vedením organizačního útvaru zaměstnavatele podle organizačního řádu školy, když žádný organizační řád ani jiný vnitřní předpis nebyl k této dohodě připojen. Žalobkyně dále uvedla, že dne 9. 10. 2023 jí byl předložen dokument označený jako „odvolání z funkce zástupce ředitele školy“, jímž měla být žalobkyně z funkce odvolána a současně jí žalovaná navrhla snížení pracovního úvazku na 0,73, a to vzhledem k odvolání z pracovního místa zástupce ředitele. S tímto postupem žalobkyně nesouhlasila, a to zejména proto, že místo zástupkyně ředitelky školy zastávala vedle pozice učitelky, nikoli na základě jmenování, ale na základě dohody stran. Následně jí žalovaná dne 16. 10. 2023 předložila vyrozumění o tom, že její úvazek bude doplněn na 22 hodin přímé činnosti tak, aby celkový úvazek činil 40 hodin týdně, když toto doplnění výuky se týkalo předmětů „člověk a jeho svět“ a „výtvarná výchova“ (a to převážně na prvním stupni základní školy). Bylo jí vyrozuměním stanoveno, že její pracovní úvazek byl sjednán na 1,0, tj. 40 hodin týdně v souladu s pracovní smlouvou ze dne 26. 8. 2013. Protože dle této smlouvy byla žalobkyně zaměstnána jako učitel na druhém stupni, s takovým jednostranným postupem nesouhlasila. Následně jí byl ředitelkou žalované dne 18. 10. 2023 doručen dokument „výpověď z pracovního poměru“. Ani v této výpovědi není specifikováno, jaký útvar příspěvkové organizace měla žalobkyně před svým odvoláním z funkce vést. Žalobkyně dále zmínila, že žalovaná inzerovala dvě volná pracovní místa učitele druhého stupně základní školy, a to na plný úvazek. Žalobkyně v žalobě rovněž uvedla, že žalované opakovaně sdělila, že doručenou výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ji dále zaměstnávala (toto osvědčila oznámením ze dne 20. 10. 2023 a 28. 11. 2023). Protože žalovaná nereagovala na její vůli vyřešit tuto záležitost smírnou cestou, své stanovisko nezměnila, nezbylo žalobkyni než domáhat se ochrany svých práv soudní cestou.2. Soud zjistil, že žaloba byla podána dne 6. 2. 2024, tudíž byla dodržena zákonná lhůta dle § 72 zákoníku práce.3. K žalobě se žalovaná vyjádřila tak, že nárok neuznala a navrhla její zamítnutí v celém rozsahu. Za nesporné označila skutečnost, že žalovaná je příspěvkovou organizací, že pracovní poměr žalobkyně vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 8. 2013, že dne 9. 10. 2023 bylo žalobkyni doručeno odvolání z funkce, že dne 18. 10. 2023 byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce, a že žalobkyně oznámila žalované dopisy ze dne 20. 10. 2023 a 28. 11. 2023, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalovaná popřela zejména tvrzení žalobkyně, že je zaměstnancem žalované, že i po uzavření dohody působila i na pracovní pozici učitelky na druhém stupni základní školy, že nedošlo k jejímu jmenování na vedoucí místo, neboť činnost zástupce ředitelky školy nebyla spojena s vedením organizačního útvaru podle organizačního řádu školy, a že tento jí nebyl předán spolu s jmenováním k 1. 9. 2016, že v rámci žalované nebyly definovány stupně řízení, které byly spojeny s oprávněním nadřízených soustavně ukládat úkoly podřízeným, že žalobkyně působila toliko jako pravá ruka ředitelky žalované, že žalovaná navrhla snížení pracovního úvazku na 0,73 vzhledem k odvolání z pracovního místa zástupce ředitele, aniž by se předložený návrh dohody o změně pracovní smlouvy jakkoli dotýkal sjednaného druhu práce. Žalovaná dále popřela, že dne 16. 10. 2023 byla žalobkyně dle pracovní smlouvy zaměstnána jako učitel na druhém stupni základní školy, že vykonávala v rámci jediného pracovního poměru více pracovních pozic, že pro žalobkyni měla práci odpovídající její kvalifikaci, že žalobkyně nemohla být odvolána z pozice zástupkyně ředitele podle § 73 odst. 1 zákoníku práce, a že následně vůči ní nemohl být uplatněn důvod výpovědi dle § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Situaci žalovaná dále popsala tak, že dne 31. 3. 2016 byl podepsán dokument „Dohoda o změně pracovní smlouvy“, v němž bylo mj. uvedeno, že s účinností od 1. 4. 2016 „zaměstnanec bude vykonávat tento druh práce - zástupce ředitele ZŠ“. Dle názoru žalované z dokumentu nelze vyvodit, že by byl sjednán další druh práce, příp. by byl jmenováním pouze rozšířen druh práce žalobkyně. Dle názoru žalované je zřejmé, že s účinností od 1. 4. 2016 byl sjednán jeden nový druh práce s tím, že žalobkyně měla vykonávat „zástupce ředitele ZŠ“. Tato změna druhu práce byla sjednána na dobu určitou, po dobu pracovní neschopnosti Mgr. , jméno FO, . Pracovní poměr Mgr. , jméno FO, skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru k 31. 8. 2016, proto bylo nezbytné najít trvalejší řešení. Dle názoru žalované je z důvodu hospodárnosti řízení irelevantní zkoumat, zda pozice „zástupce ředitele ZŠ“ k 1. 4. 2016 byla vedoucím pracovním místem dle § 33 odst. 3 písm. f) zákoníku práce, stejně tak za irelevantní považovala žalovaná zkoumat, zda dokument „Dohoda o změně pracovní smlouvy“ ze dne 31. 3. 2016 představovala dohodu o změně pracovní smlouvy dle § 40 odst. 1 první věty zákoníku práce, nebo zda jej lze považovat za jmenování po vzniku pracovního poměru, kterým došlo ke změně pracovního poměru dle § 40 odst. 1 druhé věty zákoníku práce. Za naopak relevantní žalovaná označila, že 1. 9. 2016 došlo k vydání vnitřního předpisu a předání jmenování k 1. 9. 2016. Nově tak byl změněn obsah pracovního poměru žalobkyně, a to na dobu neurčitou s jediným druhem práce „zástupce ředitele ZŠ“. Žalovaná dále uvedla, že dne 1. 9. 2016 byl vydán vnitřní předpis – organizační řád školy, část 05 – vnitřní platový předpis, který mj. obsahuje organizační strukturu žalované, když od jeho vydání nebylo organizační schéma měněno. Žalobkyně byla s tímto vnitřním předpisem dle tvrzení žalované seznámena nejpozději 16. 9. 2016, a to na provozní poradě žalované. S tímto předpisem byli na této poradě seznámeni všichni zaměstnanci školy, když v rámci této porady byl jedním z bodů uveden i bod – řešení kompetencí ředitelky školy a zástupkyně ředitele školy. Znění vnitřního předpisu bylo všem zaměstnancům dostupné v kanceláři školy, stejně jako další vnitřní předpisy. Dle žalované z tohoto organizačního schématu vyplývá, že pozici zástupkyně ředitelky pro ZŠ byli podřízeni všichni pedagogové, stejně jako další vedoucí zaměstnanci, a to vedoucí stravování a školník. Vedoucí vychovatelka a vedoucí AP byli přímo podřízení ředitelce školy. Z tohoto schématu dle názoru žalované vyplývá, že žalovaná měla zřízený útvar, který se skládal z pedagogů, ten souvisel s činností žalované jako základní školy, dále útvar školní jídelny, který řídila žalobkyně skrze vedoucí stravování, a technickohospodářský útvar, který se zabýval údržbou a úklidem ve škole, v jehož čele byl školník. Žalovaná proto popřela, že by funkce zástupkyně ředitelky školy spočívala jen ve výkonu faktického prostředníka mezi ředitelkou školy a pedagogy, a dalšími podřízenými vedoucími zaměstnanci. Zmínila rovněž, že ž