230 C 146/2025-59 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 26 385,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 52 771,22 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 26 385,61 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75 % a zákonného úroku z prodlení z částky 26 385,61 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 11 % a zákonného úroku z prodlení z částky 26 385,61 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení s ročním úrokem ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a dále se domáhala zaplacení částky 3 084,32 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 168,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 084,32 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 11,75 % a zákonného úroku z prodlení z částky 3 084,32 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 11 % a zákonného úroku z prodlení z částky 3 084, 32 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení s ročním úrokem ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dvě smlouvy. Dne 29. 8. 2007 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, s žalovanou první smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které tato společnost poskytla žalované částku ve výši 11 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději dne 3. 9. 2008. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, a ode dne 4. 9. 2008 tak byla v prodlení. Druhou smlouvu o půjčce č. , hodnota, uzavřely strany dne 17. 12. 2007, kdy na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 40 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit nejpozději dne 22. 12. 2008. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, a ode dne 23. 12. 2008 tak byla v prodlení. Tyto pohledávky byly dne 4. 10. 2024 postoupeny na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání nařízeného u zdejšího soudu na den 30. 9. 2025 se nedostavila a ani se neomluvila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2007 a ze dne 17. 12. 2007 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalované částku ve výši 11 000 Kč a ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto částky spolu se souhrnným poplatkem v prvém případě ve výši 7 656 Kč a ve druhém případě 27 840 Kč splatit v 53 týdenních splátkách, a to v prvém případě po 352 Kč a ve druhém případě po 1 280 Kč. Celková částka, kterou měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit, činila na základě první smlouvy 18 656 Kč a na základě druhé smlouvy 67 840 Kč, RPSN v obou případech činila 206,8 % při splácení 53 týdnů. Ze smluv též plyne, že byly sjednány podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.5. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou podání žaloby dne 24. 6. 2025 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 8. 7. 2025.6. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci, další dokazování bylo nadbytečné a soud proto návrhy na provedení důkazu smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy a potvrzením o úhradě kupní ceny zamítl. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci.7. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o půjčce, a to dne 29. 8. 2007 a dne 17. 12. 2007. Na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku v 53 týdenních splátkách po 352 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 7 656 Kč. Na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku v 53 týdenních splátkách po 1 280 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 27 840 Kč. Žalobkyně dne 24. 6. 2025 žalované zaslala oznámení o postoupení pohledávek.8. Podle výpisu z databáze časových řad ARAD činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v průměru 12,53 % v období srpna 2007 a 12,94 % ročně v období prosince 2007.9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.10. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.11. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.12. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.13. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.14. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.15. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Závazky vznikly tím, že na jejím základě bylo žalované předáno 11 000 Kč a 40 000 Kč v hotovosti, jež byla žalovaná dle smluv povinna vrátit postupně v 53 týdenních splátkách. V první smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 7 656 Kč, ve druhé pak ve výši 27 840 Kč, které je třeba z právního hlediska považovat za úroky ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjček žalované.16. Soud se dále zabýval platností smluv o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z § 39 občanského zákoníku plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario § 40a občanského zákoníku). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními ústavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (viz prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (viz usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015).17. V projednávané věci byly smlouvy sjednány mezi podnikatelkou – obchodní společností (, právnická osoba, ) poskytující půjčky v rámci svého podnikání a spotřebitelkou, což je zjevné i z toho, že se v nich výslovně odkazuje na tehdejší zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru [jenž se vztahoval právě na půjčky poskytované věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti fyzickým osobám, které v rámci své podnikatelské činnosti nejednají, viz § 1 odst. 1, § 2 písm. a), b) a c) tohoto zákona]. Nejde tedy o případ půjčky mezi fyzickými osobami (ve smyslu výše citované judikatury).18. Sjednaný úrok přitom činil při přepočtu na