230 C 186/2025-106 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 30 779 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky plynoucím od 9.1.2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným byla dne 8.9.2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen do 8.1.2025. Smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný vyplnil data o požadovaném úvěru, vyplnil registrační formulář s údaji o sobě (včetně telefonního čísla a emailové adresy). Obsah smlouvy a dalších dokumentů odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole. Žádost byla následně právní předchůdkyní schválena a žalovanému byl na zadaný bankovní účet poskytnut úvěr. Pro identifikaci plateb dle tvrzení žalobkyně smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly variabilní symbol v podobě čísla úvěrové smlouvy.2. Žalovaný ale poskytnutý úvěr dle tvrzení žalobkyně řádně nesplatil. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, která žalovaného bez úspěchu vyzvala ke splacení dluhu. Žalobkyně požadovala jistinu úvěru ve výši 29 000 Kč, smluvní úrok 811 Kč a smluvní pokutu ve výši 968 Kč, když tvrdila, že pokuta v této výši byla mezi účastníky sjednána pro případ prodlení s hrazením úvěru v úvěrové smlouvě.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli k tomu byl soudem vyzván; k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému 4.12.2025 se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán.4. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.5. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 8.9.2024 mezi , právnická osoba, a žalovaným, na které absentují podpisy obou smluvních stran; dále pak 48 dodatků k této smlouvě (č.l. 8-51,74-77 soudního spisu), na kterých opět absentují podpisy obou smluvních stran; u jména žalovaného je však uveden údaj, že návrh smlouvy byl klientem potvrzen pomocí kódu odeslaného na tel. č. , tel. číslo, .6. Z výpisu transakcí z účtu vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že v průběhu období od 8.9.2024 do 22.9.2024 byly na účet č. , č. účtu, zaslány pod variabilním symbolem , var. symbol, platby v celkové výši 29 000 Kč.7. Ze zprávy , právnická osoba, . z 3.11.2025 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, je veden pro žalovaného a že jiná osoba než žalovaný k tomuto účtu neměla dispoziční oprávnění a že na něj bylo v průběhu září 2024 přijato 46 plateb od právní předchůdkyně žalobkyně.8. Z předžalobní výzvy právní předchůdkyně žalobkyně datované 19.6.2025 bylo zjištěno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 25 448,93 Kč čerpané na základě smlouvy o úvěru z 8.9.2024 uzavřené se , právnická osoba9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda skutečně došlo mezi účastníky tohoto řízení k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že v tomto směru neunesla žalobkyně svou povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy. Žalobkyně k tomu neoznačila v podstatě žádné důkazy, vyjma (zřejmě, neboť tyto listiny ani formálně jako důkaz označeny nebyly a žalobkyně je pouze předložila) výpisů z informačního systému právní předchůdkyně (shora citované smlouva a jejích 48 dodatků různě datovaných s absentujícímu podpisy smluvních stran. Tato vyhotovení ovšem vytvořila sama právní předchůdkyně žalobkyně a spolehlivě proto nemohou prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření provedl (především že právě on vyplnil žádost a poslal ověřovací SMS kód).10. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 29 ICdo 50/2017, a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy a identifikace žalovaného v rámci kontraktačního procesu a zejména označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, že to byl právě žalovaný, kdo podal žádost o úvěr a kódem podepsal smlouvu žalobou tvrzeného obsahu.11. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.12. Podle § 1745 občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.13. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.14. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 občanského zákoníku, smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.18. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, resp. neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo vůči žalobkyni učinil nabídku v podobě žádosti o úvěr.19. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně zaplatila žalovanému na jeho účet (jak bylo prokázáno výpisem transakcí – bod 6) celkem 29 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Předžalobní výzvou ze dne 19.6.2025 pak bylo prokázáno, že dlužná jistina před podáním žaloby činila částku 25 448,93 Kč. V tomto rozsahu se tak jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat. Žalovaný přitom netvrdil, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud právní předchůdkyni či žalobkyni vrátil více. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky za žalovaným byla v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).20. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně (podací arch z 19.6.2025) vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů výzvou odeslanou dne 19.6.2025. Do dispozice žalovaného se dostala dne 22.6.2025 (§ 573 občanského zákoníku), splatnost tedy nastala dne 25.6.2025 a od 26. 6.2025 je žalovaný v prodlení. Teprve až od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.21. Ze shora uvedených důvodů soud prvním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 25 448,93 Kč s úrokem z prodle