19 C 84/2025-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 27 873 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 31. 10. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poukázala na bankovní účet žalovaného částku 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 103 Kč. Výše úroku byla sjednána na 68,39 % ročně. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací získaných od žalovaného, dotazem do příslušných databází a z dalších zdrojů, jako například dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou 3. splátky splatné dne 20. 1. 2025 po dobu 65 dnů, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 26. 3. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne 6 12. 2024 částku 1 103 Kč, dne 6. 1. 2025 částku 1 100 Kč a dne 20. 1. 2025 částku 3 Kč. Ke dni zesplatnění činila dlužná nová jistina úvěru s přirostlými úroky částku 20 876,93 Kč. Žalobkyni vzniklo též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč a po zesplatnění úvěru též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 5 199,12 Kč.2. Podáním ze dne 29. 12. 2025 (tj. před jednáním ve věci) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 6 880 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 880 Kč ve výši 12 % ročně od 28. 3. 2025 do zaplacení, co do částky 5 199,12 Kč a co do úroku ve výši 68,39 % ročně z částky 17 841,39 Kč od 28. 3. 2025 do 20. 4. 2025 ve výši 780,96 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 17 841,39 Kč od 21. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 3. 2025 dosáhne částky 63 532 Kč, proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanské soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení částečně zastavil. Předmětem řízení tak nadále bylo zaplacení částky 15 794 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28. 3. 2025 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.)4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 31. 10. 2024 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 103 Kč splatných 20. dne v každém kalendářním měsíci a zaplatit úrok ve výši 68,39 % ročně. RPSN byla stanovena na 94,47 %. Z dokladu o vyplacení a výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 31. 10. 2024 byla na účet žalovaného převedena částka 18 000 Kč. V případě prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 2 206 Kč.5. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací, prohlášení klienta, výpisů z účtu a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 11 146 Kč ve formě invalidního důchodu. Ke své osobě uvedl, že je ženatý, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí u rodičů. Stran výdajů vycházela žalobkyně z výše životního minima, tedy částky 4 860 Kč, z částky 25 Kč na spoření a z výdaje 4 621 Kč na bydlení. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s celkovými výdaji 9 506 Kč. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výpisy z účtu výši příjmu, ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Žalovaný měl v NRKI evidovány živé, odvolané a zamítnuté žádosti o úvěr u 1 finanční instituce mimo žalobkyni, nesplacenou částku na úvěrech v celkové výši 58 869 Kč a žádné dluhy po splatnosti. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam.6. Z výpisů , jméno FO, národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem v , jméno FO, republice v říjnu 2024 činila 8,53 % ročně a v listopadu 2024 činila 8,51 % ročně, v případě kontokorentů pak 16,99 %, resp. 16,84 % ročně.7. Z oznámení ze dne 20. 2. 2025 a oznámení ze dne 24. 3. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s tím, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky po dobu 65 dnů, dojde v souladu s úvěrovou smlouvou k automatickému zesplatnění úvěru. Podle oznámení ze dne 26. 3. 2025 sdělila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k jeho okamžitému zaplacení ve lhůtě 10 dnů od data odeslání oznámení. Z dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému zásilku, ten si jí převzal, není z ní však zřejmé, o jakou zásilku se jednalo a kdy byla žalovanému doručena (datum není čitelné). Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu vyplývá, že dne 10. 11. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.8. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni zaplatil více, než tvrdila žalobkyně.9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 31. 10. 2024 k uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky. Žalovaný žalobkyni zaplatil pouze 2 206 Kč, dluží tak žalobkyni částku 15 794 Kč.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. Žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě dokladů od žalovaného, lustrací v příslušných databázích a z jiných zdrojů, k tvrzení však nepře