207 C 26/2026-34 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 84 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 84 100 Kč od 2. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou jako podnikající osobou uzavřela dne 24. 3. 2025 smlouvu o úvěru. K uzavření došlo v okamžiku připojení jedinečného elektronicky generovaného SMS kódu, který nahradil fyzický podpis žalované a který byl použit spolu s uživatelským jménem za účelem legitimace při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla dne 24. 3. 2025 žalované podnikatelský úvěr ve výši 48 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala závazek zaplatit do 1. 6. 2025. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. celkovou výši poplatku 33 600 Kč. Celkem byla tedy žalovaná povinna zaplatit částku 81 600 Kč, přičemž na tuto částku žalovaná do dne podání žaloby nic nezaplatila, proto má mít žalobkyně nárok též na smluvní pokutu 2 500 Kč. Žalobkyně se k výši úroku z prodlení vyjádřila s tím, že se rozhodla žalovat částku tak, aby nezavdala příčinu k tomu, že by mohla být žalovaná částka posuzovaná jako nepřiměřená. Z toho důvodu nebyly žalobou uplatněny veškeré nároky, které vznikly žalobkyni z úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že neuzná-li soud nárok žalobkyně z titulu podnikatelského úvěru, nechť je nárok posouzen z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalovaná se k výzvě ani k žalobě nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně, jakožto úvěrující, měla poskytnout úvěr žalované, jakožto úvěrovanému (bankovní spojení: , č. účtu, ), ve výši 48 000 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 70 dnů. V úvěrové smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 33 600 Kč, což má být 1% poskytnuté částky za každý den čerpání úvěru, tedy od poskytnutí úvěru do jeho úplného zaplacení, jedná se o pevnou částku, nezávislou na již vrácené částce úvěru. Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven 1. 6. 2025. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté finanční prostředky včetně výše uvedených poplatků. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou jakékoliv splátky, je povinna zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. V případě prodlení se zaplacením úvěru nebo dílčí částky po dni konečné splatnosti se žalovaná zavázala zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5% ze součtu dlužných splátek a další sankce. Mezi stranami smlouvy byla sjednána promlčecí lhůta v trvání 5 let.4. Z výpisu ARES ze dne 13. 3. 2026 soud zjistil, že má žalovaná adresu sídla tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozhodnutí, přičemž předmětem živnostenské činnosti žalované je stále výroba, obchod a služby, zejména kosmetické.5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 23. 4. 2025 a potvrzení ČSOB, a.s. ze dne 19. 3. 2026 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 48 000 Kč. Poukázání částky na tento účet i fakt, že majitelem účtu je žalovaná jako jediný disponent, potvrdila k dotazu soudu ČSOB, a.s. zprávou ze dne 19. 3. 2026.6. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 144 895,20 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy, a to do tří dnů. Současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 26 136 Kč.7. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 48 000 Kč, tu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 33 600 Kč do 1. 6. 2025. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by cokoli zaplatila. Zbytek ujednání, zejména sjednaný poplatek 33 600 Kč za poskytnutí úvěru až do zaplacení žalobkyně uplatňovala s odkazem na smluvní ujednání.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, (dále jen „o.z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 433 odst. 1 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně s žalovanou uzavřely každá v rámci svého podnikání podle § 2395 o.z. smlouvu o úvěru, nejednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně ze smlouvy plnila, poskytla žalované úvěr ve výši 48 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit i s poplatkem 33 600 Kč do 70 dnů. Uvedené poplatky soud vyhodnotil jako úrok z úvěru.14. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení jistiny poskytnuté žalované ve výši 48 000 Kč, který ze smlouvy nepochybně vznikl. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od 2. 6. 2025, přičemž se jedná o datum po splatnosti úvěru, žalovaná již byla v prodlení s úhradou předmětné částky. Ohledně dalších nároků soud vyšel z následujícího vyhodnocení jejich povahy:15. Žaloba byla zamítnuta co do částky 36 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 2. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaná se v předmětném právním vztahu ocitla v pozici slabší smluvní strany, a to i přesto, že v daném případě vystupovala coby podnikatel, a nikoli jako spotřebitel. Pojem slabší strany totiž nelze s pojmem spotřebitele ztotožňovat, jedná se o pojem širší. Slabší stranou může být i osoba, která ve vztahu k podnikateli v hospodářském styku vystupuje v souvislosti s vlastním podnikáním [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1651-1652]. Žalobkyně oproti žalované má bezesporu silnější hospodářské postavení, v oblasti poskytování úvěrů má větší zkušenosti, když se jedná o jeden z předmětů její činnosti. Žalobkyně disponuje finanční převahou, což plyne již ze skutečnosti, že žalovaná si vzala úvěr od nebankovní instituce za jednoznačně pro ni nevýhodných podmínek, jak bude rozvedeno dále. Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně svého silnějšího postavení na úkor žalované, jakožto slabší strany, ve smyslu § 433 o.z. zneužila k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech mezi ní a žalovanou, přičemž takové jednání nemůže být zákonem chráněno, jak ostatně plyne i z dikce § 6 o.z., dle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobkyně je dle § 5 o.z. povinna jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jejím oborem podnikání spojena, a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k její tíži. Pojem odborné péče pak v sobě zahrnuje mimo jiné i požadavek na poctivé jednání, přičemž sankcí je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.).16. Poskytnutý úvěr činil 48 000 Kč, úrok z úvěru pak 33 600 Kč, celá částka 81 600 Kč měla být splacena ve lhůtě 70 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 1. 6. 2025. Pro případ prodlení se splácením, se pak žalovaná zavázala uhradit vedle úroku z prodlení, který byl sjednán ve výši 0,5% ze součtu dlužných splátek, také smlu