Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně Emma´s credit s. r. o., uzavřela se žalovaným dne 29. 11. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 29. 12. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši 10 147 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2026 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2026, dluh však neuhradil.2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 22. 4. 2026 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v podání ze dne 16. 6. 2026 uvedla, že žalovaný udělil souhlas s posouzením své úvěruschopnosti v článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. D07D6/877910, na jehož základě byl věřitel oprávněn získávat informace z veřejných i klientských registrů, ověřovat existenci exekucí a zpracovávat osobní údaje za účelem posouzení úvěruschopnosti, bonity, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálky žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného také porovnáním jeho doložitelných příjmů a výdajů, přičemž klientům byla ponechávána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji mimo splátku úvěru, která musela dosahovat alespoň výše životního minima. Úvěry byly poskytovány tak, aby celková vracená částka nepřesáhla 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Ze záznamu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že jeho zdrojem příjmů bylo zaměstnání, z něhož dosahoval příjmu ve výši 28 410 Kč měsíčně, zatímco jeho výdaje činily 15 000 Kč měsíčně. K tomu žalobkyně předložila listinu nazvanou Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, . Soud ve věci nařídil jednání na den 25. 6. 2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem omluvila svou neúčast, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, ze dne 29. 11. 2024, potvrzení o platbě a zprávy , právnická osoba, ., ze dne 27. 4. 2026 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 29. 11. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému převodem na jeho účet dne 29. 11. 2024 částku 7 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradil. Podle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2026, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Z listiny týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že původní věřitel ověřoval totožnost žalovaného, k jeho příjmům a výdajům bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnanec, má příjem 28 410 Kč a výdaje 15 000 Kč, z toho splátky nebankovních úvěrů činily 2 000 Kč, náklady na bydlení 8 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč. Žádné doklady o ověření příjmů a výdajů žalovaného předloženy nebyly. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.5. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze interní doklad o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ale nedokládala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala faktické poměry žalovaného, zejména jeho obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 7 000 Kč na účet žalovaného, však byla prokázána.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jen formálně, nezabývala se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalovaného, neposoudila tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele čerpal částku ve výši 7 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaný tuto částku žalobkyni vrátil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 7 000 Kč vyhověl. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalovanému vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Vzhledem k nečinnosti žalovaného a absenci tvrzení o jeho poměrech stanovil soud lhůtu k plnění v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 950 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 147 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.