Okresní soud v Kladně 24 C 13/2026-104 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částek v celkové výši 75 298,81 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s ní uzavřela smlouvu č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala dne 29. 5. 2025 prostřednictvím jedinečného kódu , Anonymizováno, a na jejímž základě žalobkyně dne 29. 5. 2025 poskytla na účet žalované peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 78,55 % ročně, a to ve 48měsíčních splátkách po 3 712 Kč.2. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet poskytnuté peněžní prostředky na základě prohlášení žalované, na základě dokladů o příjmech a na základě výpisů z databází Nebankovní registr klientských informací, v nichž byla ověřena úvěrová historie žalované. V případě výdajů vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovanou a z dalších podkladů předložených v rámci posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná ani její zaměstnavatel v té době nebyli evidováni v insolvenčním rejstříku, žalovaná u žalobkyně neměla dřívější smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně provedla také tzv. interní scoring žalované podle matematického modelu a na základě všeho uvedeného rozhodla o možnosti poskytnutí peněžních prostředků.3. Žalovaná neuhradila na poskytnutý úvěr ničeho. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, byla vyzvána k úhradě dlužných splátek dopisem ze dne 18. 8. 2025, následně dopisem ze dne 17. 9. 2025, a poté došlo k zesplatnění úvěru oznámením ze dne 21. 9. 2025. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 66 711 Kč, představující součet nové jistiny, smluvních pokut a náhrad nákladů, dále smluvní pokutu ve výši 8 587,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 66 711 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 78,56 % p.a. z částky 54 000 Kč od 23. 9. 2025 do 15. 10. 2025 ve výši 2 592,10 Kč a další smluvní úročení za podmínek uvedených ve smlouvě.4. Žalovaná se z nařízeného jednání telefonicky omluvila z důvodu nemoci svých dětí. Lékařskou zprávu soudu do zahájení jednání nepředložila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto rozhodl na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že v této písemnosti byla žalovaná označena jako klient. Žalobkyně byla v písemnosti označena jako poskytovatel úvěru. Podle písemnosti se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu uvedeného ve smlouvě. Žalovaná se měla podle písemnosti zavázat vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí úrok ve výši 78,55 % ročně, to vše ve 48měsíčních splátkách po 3 712 Kč (bez pojištění) splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byly peněžní prostředky žalobkyní podle smlouvy poskytnuty. Celková částka, kterou by měla žalovaná podle části A) smlouvy žalobkyni zaplatit, činila 178 176 Kč. Součástí písemnosti bylo ujednání pod bodem 6.1, podle něhož by žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením by se ocitla v prodlení o délce 30 dnů, přičemž taková smluvní pokuta by byla splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dále bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 6.2, podle něhož by žalované vznikla povinnost zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které by žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované, ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejímž zaplacením by se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, přičemž taková náhrada nákladů by byla splatná do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Součástí písemnosti byla také ujednání pod body 6.3 a 6.4, podle nichž by v případě prodlení žalované se splacením kterékoliv splátky o délce 65 dnů nastala automaticky splatnost všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a všech úroků přirostlých do daného dne, přičemž jejich součet by tvořil novou jistinu, kterou by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejpozději v daný den, a v případě prodlení se zaplacením této nové jistiny by žalobkyně měla právo požadovat po žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně měla být povinna vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné částky ještě před zesplatněním a poskytnout jí k tomu lhůtu o délce nejméně 30 dnů. Dále bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 6.5, podle něhož by žalované v případě nezaplacení nové jistiny v den zesplatnění vznikla povinnost zaplatit žalobkyni další smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Konečně bylo součástí písemnosti ujednání pod bodem 2.2, podle něhož mělo docházet k úročení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků sjednanou sazbou 78,55 % ročně i po zesplatnění, a to až do doby jejich úplného vrácení. V případě prodlení žalované s plněním dluhu delšího než 90 dnů by žalobkyně měla právo na úrok nanejvýš v sazbě určené jako repo sazba stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o 8 procentních bodů. Na úrocích, které by přirostly po zesplatnění, by žalobkyně mohla požadovat celkově nejvýše částku 213 811,20 Kč, jež odpovídala 120 % celkové částky, kterou by měla žalovaná zaplatit podle části A) smlouvy.6. Z technického popisu uzavření smlouvy soud zjistil, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalovaná ji podepsala prostřednictvím jedinečného kódu , Anonymizováno, .7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 29. 5. 2025 byla z účtu žalobkyně provedena platba ve výši 54 000 Kč ve prospěch účtu žalované.8. Z formuláře hodnocení klienta, ověření v registru NRKI a z dokladů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti klienta splácet úvěr podle smlouvy číslo , hodnota, vycházela z podkladů předložených žalovanou a z údajů získaných z registrů. Pravidelný čistý měsíční příjem žalované činil 23 000 Kč. Za výdaje žalobkyně zohlednila životní minimum ve výši 4 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 934 Kč, celkem tedy výdaje ve výši 9 794 Kč. Při zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč uvedla žalobkyně volné zdroje žalované ve výši 12 206 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí v podnájmu. Žalobkyně však z předložených listin nedoložila dostatečně konkrétním způsobem, jaké skutečné příjmy a zejména jaké skutečné výdaje žalované byly zjištěny a jak byly ověřeny.9. Ze zaslaných výzev k úhradě a oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upozorňovala na vzniklé prodlení a na možnost zesplatnění úvěru.10. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 1. 2026 a z podacího archu ze dne 12. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované pohledávky ve lhůtě 15 dnů od odeslání této výzvy.11. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr, že žalobkyně dne 29. 5. 2025 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč a žalovaná na jejich vrácení neuhradila ničeho.12. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.18. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitelka a žalobkyně jako podnikatelka, soud na věc vedle občanského zákoníku aplikoval také příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.19. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží i bez návrhu.20. Žalobkyně tvrdila, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila u žalované jako žadatelky o úvěr pečlivě její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází a dalších zdrojů. Na podporu svých tvrzení žalobkyně doložila formulář hodnocení klienta, ověření v registru NRKI a další listiny. Z těchto listin plyne, že žalobkyně vycházela z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 23 000 Kč, z výdajů představovaných životním minimem ve výši 4 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 934 Kč, při zohlednění rezervy ve výši 1 000 Kč. Přesto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala dostatečně konkrétním způsobem, jak byly tyto údaje, zejména údaje o skutečných výdajích žalované, ověřeny a zda byly zohledněny i další její pravidelné závazky a výdaje tak, aby bylo možno bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Na základě takového posouzení proto žalobkyně nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.21. Žalobkyně žalované bez platného závazku poskytla finanční prostředky ve výši 54 000 Kč, z nichž jí žalovaná nevrátila ničeho. Poskytnuté finanční prostředky ve výši 54 000 Kč tak představují bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je žalovaná povinna vydat žalobkyni.22. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 28. 1. 2026, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalované odeslala dne 12. 1. 2026 s výzvou k zaplacení do 15 dnů od odeslání. Poslední den lhůty tak připadl na 27. 1. 2026 a ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení k tomuto datu činila 11,5 % ročně.23. S ohledem na uvedené proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl pouze co do jistiny 54 000 Kč. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu druhým výrokem ze shora uvedených důvodů zamítl.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 285,97 Kč, přičemž tato částka představuje 43,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 765 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 298 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 360 Kč ve výši 3 855,60 Kč.