11 C 176/2022-59 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 27 924,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 27 924,83 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla sjednána mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně byly tyto nároky splatné nejpozději dne 11. 10. 2021. V této lhůtě žalovaný však řádně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení. 2. Žalobkyně nabyla za žalovaným pohledávku na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 se společností [právní předchůdce žalobkyně]. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, ve kterém uvedl, že se bohužel v minulém období dostal do špatné životní situace, kdy se ocitl v tzv. dluhové spirále, přičemž obtížně zvládal hradit své závazky včas a v plné výši. Dále uvedl, že RPSN 289,06 %, uvedené ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 12. 12. 2019, odporuje dobrým mravům. Rovněž namítal vadné posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, a že mu žalobkyní nebyla doručena předžalobní výzva. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 12. 12. 2019, z obchodních podmínek společnosti [právní předchůdce žalobkyně] a standardních informací o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr a to až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč s úrokovou sazbou 11,99 %, s roční procentní sazbou nákladů na tento úvěr ve výši 289,06 %. 5. Z dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne 4. 5. 2021 má soud za prokázané, že byl mezi stranami tento dodatek uzavřen a že se jím smluvní strany dohodly na nové výši úvěrového limitu ve výši 18 000 Kč, s platností od data uzavření tohoto dodatku. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2021 má soud za prokázané, že společnost [právní předchůdce žalobkyně], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [anonymizováno] postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným. 7. Z emailů odeslaných právním zástupcem žalobkyně na email [email], který na sebe žalovaný žalobkyni uvedl, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Z žádosti o splátkový kalendář má soud za prokázané, že žalovaný požádal žalobkyni o splátkový kalendář a že od žalobkyně obdržel dopis ze dne 16. 3. 2022, který obsahoval výzvu k úhradě závazku žalovaného vůči žalobkyni. 9. Z potvrzení o provedených platbách má soud za prokázané, že na účet žalovaného byly žalobkyní odeslány částky v těchto potvrzeních o provedených platbách uvedené. 10. Z tabulky shrnující výběry žalovaného, tedy z revolvingového úvěru jím čerpané částky a úhrady žalovaného má soud za prokázanou celkovou výši výběrů žalovaného tj. částku ve výši 31 360 Kč a celkovou výši úhrad žalovaného tj. částku ve výši 19 604,83 Kč. 11. Z oboustranné fotokopie OP žalovaného měl soud za prokázané, že žalobkyně měla fotokopie tohoto OP k dispozici. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Vzhledem k tomu, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů a vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o. z., dopadá na vztahy žalobkyně a žalovaného úprava dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 15. Zákon o spotřebitelském úvěru předepisuje v § 86 povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péči, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to absolutní, tedy k ní soud přihlédne dle § 588 o. z. i bez návrhu. 17. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 18. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli. 19. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 20. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“ 21. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky nebo uzavřená nájemní smlouva. 22. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila s informacemi od žalovaného, ale tyto informace si nijak neověřovala. 23. Závěry žalobkyně ohledně příjmů/výdajů žalovaného a jejich skladbě, jakož i tvrzení žalobkyně, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB tak nelze přezkoumat, neboť žalobkyně tyto skutečnosti neprokázala, přičemž jí nemohlo být dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť se k jednání nařízenému na 23. 8. 2022 nedostavila. 24. Soud tedy nemá za prokázané, že žalobkyní uvedené příjmy a výdaje žalovaného odpovídají skutečnosti, tedy soud nemá ani za prokázané, že žalobkyně reálně přistoupila ke zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žalovaného, neboť kdyby svoji povinnost splnila, musela by být schopna prokázat, z čeho konkrétně vycházela, což se však nestalo. 25. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou. 26. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, byl žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat, oč se obohatil, a to konkrétně částku 11 755,17 Kč vy