5 C 172/2022-57 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 7. 2018 byla mezi účastníky jako podnikateli při jejich podnikatelské činnosti uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 110 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena dne 11. 7. 2018. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně se sjednaným úrokem formou 60 měsíčních splátek po 5 130 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, k datu 21. 9. 2021 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění pohledávky. Žalovaný byl podle smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 410,40 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů, a ve výši 666,90 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyní byly tyto smluvní pokuty vyčísleny ve výši 10 002 Kč. Žalovaný byl dále podle smlouvy povinen v případě prodlení se splácením zaplatit smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné částky, pokud tato není uhrazena do 10 dnů od zesplatnění dlužné částky. Žalobkyní byla tato smluvní pokuta vyčíslena ve výši 39 757,50 Kč. Dále je žalovaný dle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení počínaje prvním dnem po zesplatnění, kdy žalobkyní byla vyčíslena ve výši 36 947,82 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení 1 200 Kč představující výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli. Žalovaný přes výzvy žalobkyně dluh neuhradil. Žalobkyně k poučení soudem sdělila, že v tomto konkrétním případě nebylo její povinností zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, což vyplývá ze smluvního označení žalovaného identifikačním číslem osoby, přičemž skutečnost, že žalovaný je podnikatelem, vyplývá i z jednotlivých ustanovení smlouvy a živnostenského rejstříku. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je pravdou, že mu žalobkyně poskytla úvěr v žalobě uvedené výši, který zprvu i splácel. Je také pravdou, že časem již nebyl dále schopen úvěr splácet a neuhradil uvedenou částku. Je drobným živnostníkem, a proto u něj podnikatelská činnost a osobní život včetně majetkových poměrů poměrně splývají. Při poskytování úvěru mu bylo sděleno, že pokud je podnikající fyzickou osobou a má své IČO, smlouvu bude lepší sepsat s těmito údaji, kdy za takové situace je poskytnutí úvěru jednodušší. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli dne 9. 7. 2018 smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 110 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, celkem se zavázal zaplatit částku 307 800 Kč v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč. Podle čl. 8 písm. a), b) smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů, a dále ve výši 13 % z výše dlužné splátky, v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dnů. Podle čl. 8 smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z aktuální dlužné částky, není-li dlužná částka zaplacena do 10 dnů od jejího zesplatnění. Podle čl. 8 smlouvy, nebude-li dále zaplacena částka odpovídající nové jistině ani den po zesplatnění úvěru, vznikne žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky až do jejího zaplacení. V záhlaví smlouvy je u označení žalovaného jako smluvní strany uvedeno IČO, kromě označení smlouvy a žalovaného se z dalšího textu smlouvy dále nepodává, že měla být uzavřena mezi podnikateli (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 9. 7. 2018 a dokladem o vyplacení zápůjčky ze dne 11. 7. 2018, prohlášením o splnění informační povinnosti zapůjčitele). Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zapsán jako podnikající fyzická osoba (prokázáno výpisem z živnostenského rejstříku ke dni 11. 7. 2018 a opisy vybraných údajů z DAP DPFO za rok 2016 a 2017). Následně bylo žalovanému zasláno oznámení o schválení zápůjčky včetně splátkového kalendáře ke smlouvě (prokázáno oznámením ze dne 12. 7. 2018, splátkovým kalendářem a dodejkou). Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, dosud žalobkyni zaplatil celkovou částku ve výši 148 770 Kč (prokázáno kartou klienta, oznámením žalobkyně včetně nového splátkového kalendáře, výzvami k zaplacení včetně pokusu o smír ze dne 23. 10. 2019, 2. 11. 2020 a 21. 9. 2021, fakturami [číslo]). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na možnost domáhání se jejího zaplacení soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 23. 3. 2022 včetně podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Spornou okolností ohledně právního posouzení věci byla skutečnost, zda se v projednávané věci jedná o smlouvu spotřebitelskou či smlouvu uzavřenou mezi podnikateli. Východiskem pro takové právní posouzení a aplikaci příslušných ustanovení na ochranu spotřebitele je názor, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti kontraktačního procesu, znalost práva a možnost stanovovat podmínky jednostranně cestou formulářových smluv (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I ÚS 1930/11). Postavení jedné smluvní strany jako spotřebitele či podnikatele tak nelze odvozovat z formální stránky vztahu mezi subjekty (např. označení stran a smlouvy), nýbrž je nutno vztah účastníků smlouvy uchopit materiálně, tedy s ohledem na obsah smlouvy a průběh jejího uzavírání. To znamená, že i osoba s živnostenským oprávněním může v konkrétní