5 C 305/2022-42 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o neúčelovém revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou sazebník poplatků a všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 70 000 Kč a při splnění podmínek vázaný revolvingový úvěr s limitem 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a dalšími poplatky dle smlouvy v měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč splatných k 15. dni v měsíci. Podpisem smlouvy dále žalovaný přistoupil k rámcové dohodě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a zavázal se na základě této smlouvy hradit měsíční pojistné stejným způsobem jako pravidelné měsíční splátky úvěru. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky v celkové výši 220 327 Kč. Žalovaný dosud na splátkách uhradil částku 403 636 Kč, z níž částka 61 271,04 Kč byla použita na úhradu pojistného, částka 165 549,74 Kč na úhradu úroků, částka 159 890,47 Kč na úhradu jistiny, částka 10 974,75 Kč na úhradu smluvní pokuty a částka 3 850 Kč na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Žalovaný tak úvěr nesplácel tak, jak se zavázal ve smlouvě, neboť docházelo k opakovaným prodlením s hrazením splátek, a proto žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. Dluh žalovaného ve výši žalované částky se sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 60 436,51 Kč, dlužného pojistného ve výši 2 574,71 Kč, běžných úroků kapitalizovaných ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 5 203,86 Kč a nákladů spojených s ukončením smlouvy a upomínáním o zaplacení dluhu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), z nichž zjistil následující skutečnosti: 4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s limitem 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 2 100 Kč a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 1,81 % měsíčně. Žalovaný dále podpisem prohlásil, že se seznámil s Rámcovou smlouvou o pojištění [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní a pojišťovnou [právnická osoba], reg. [číslo] pojistnými podmínkami č. CZ 07/ 2008, a k uvedené smlouvě přistoupil, přičemž vyjádřil souhlas se svým pojištěním pro případ smrti a dalších případů neschopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 0,65 % aktuálního dluhu. Smlouva byla opatřena ujednáním o možnosti odmítnout pojištění (vše prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]). Z přehledu o čerpání úvěru bylo zjištěno, jak žalovaný v období od srpna 2008 do ledna 2021 postupně čerpal peněžní prostředky a tyto následně splácel, přičemž od července 2020 na dluh již ničeho neuhradil (prokázáno přehledem čerpání a splácení úvěru). Žalobkyně odstoupila od smlouvy a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že nesplní-li dluh, bude se žalobkyně jeho zaplacení domáhat soudní cestou (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu). Lze doplnit, že žalobkyně před odstoupením od smlouvy ze dne [datum] toto měla již jednou učinit dne [datum], avšak soudu nedoložila žádné důkazy svědčící o tom, že tato písemnost byla žalovanému skutečně odeslána a mohl s ní být seznámen. 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, jako smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. zákona číslo 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch.z.“). Ustanovení § 497 obch.z. stanoví, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ s.o.z.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 s.o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 3 s.o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 51a a násl. s.o.z. Soud na tomto místě jen doplňuje, že žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jak tvrdila v podané žalobě, neboť k jím tvrzeným skutečnostem ohledně tohoto zkoumání soudu neoznačila a nedoložila žádné důkazy. Soud nicméně na základě této skutečnosti uzavřenou smlouvu neshledal jako absolutně neplatnou, neboť předsmluvní povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr před poskytnutím spotřebitelského úvěru byla zavedena zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dne [datum]. Nesplnění této v současné době elementární povinnosti věřitele tedy nemůže jít žalobkyni v posuzované věci k tíži, neboť v době uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným tuto povinnost ze zákona neměla. 8. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal splácet a zaplatit úroky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný tyto peněžní prostředky čerpal a částečně splatil. Dále se žalovaný zavázal hradit pojistné pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaný poskytnuté peněžní prostředky, úroky a pojistné řádně nesplácel, byla žaloba podána zčásti - ohledně těchto nároků - důvodně. 9. Jde-li o nároky na zaplacení smluvní pokuty a nákladů spojených s upomínáním žalovaného při jeho prodlení se splácením úvěru, soud žalobu v této části posoudil jako nedůvodnou. V prvé řadě lze poukázat na to, že ze samotných žalobních tvrzení není patrno, na základě jakého smluvního ujednání žalobkyně zaplacení těchto nároků požaduje, když skutečnosti o jejich sjednání nejsou nijak blíže specifikovány. Z úvěrové smlouvy samotné se pak ani nepodává, že by se žalovaný zavázal k povinnosti hradit smluvní pokutu a náklady na upomínání při prodlení se splácením dluhu. Smlouva pak obsahuje ustanovení, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky č. CF 02/ 2008. Pokud tyto obsahují závazek spotřebitele hradit smluvní pokutu a náklady upomínání pro případ prodlení se splácením dluhu, soud tuto skutečnost nemohl případně ani ověřit, neboť žalobkyně tyto obchodní podmínky ke smlouvě nedoložila. I pokud by pak tato sankční ujednání (povinnost k zaplacení smluvní pokuty a nákladů spojených s upomínáním žalovaného) byla součástí obchodních podmínek žalobkyně, je nutno za situace, kdy práva a povinnosti účastníků se řídí soukromoprávními předpisy účinnými do [datum], poukázat na to, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Pouhý odkaz v textu smlouvy na ustanovení o smluvní pokutě v obchodních podmínkách (který se v konkrétním případě ve smlouvě ani nenachází) vytváří pro spotřebitele překážku pro to, aby se s takovým ujednáním před uzavřením smlouvy skutečně seznámil, a proto je takové ujednání neplatné ve smyslu § 39 s.o.z. (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3530/2016). 10. Ohledně nákladů spojených s upomínáním žalovaného soud kromě shora uvedeného (což samo o sobě svědčí o nedůvodnosti žaloby v této části) doplňuje, že žalobkyně ani neprokázala, že v průběhu trvání smluvního vztahu žalovaného měla upomínat o zaplacení nehrazených splátek a že jí tímto měly vzniknout náklady, které je žalovaný povinen hradit. Jediná písemnost, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, je odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. Kromě toho, že v žalobě nebylo uvedeno, jaké upomínky a kdy byly žalovanému zaslány, a jaké náklady s tou kterou konkrétní upomínkou žalobkyni vznikly, soud nemohl při nedoložení k této části žaloby vážícím se důkazům (všeobecné obchodní podmínky či jiné ujednání o této povinnosti, samotné upomínky včetně dokladů o odeslání) důvodnost žaloby v této části ani posoudit, což ovšem při nedostatku žalobních tvrzení nebylo ani jeho povinností. 11. Lze jen dodat, že soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že