5 C 99/2022-60 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení žalované částky s tím, že dne 29. 1. 2020 s žalovanými uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které se zavázal žalovaným poskytnout na jejich bankovní účet částku 3 870 000 Kč. Tuto částku na účet žalovaných složil ve dvou platbách, a to ve výši 1 370 000 Kč dne 3. 2. 2020 a ve výši 2 500 000 Kč dne 4. 2. 2020. Zápůjčka byla žalovaným poskytnuta bezúročně na koupi pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] obou v obci a [katastrální uzemí]. Žalovaní se zavázali poskytnuté peněžní prostředky vrátit do dvou let ode dne podpisu smlouvy, tj. do 29. 1. 2022. I přes zaslanou předžalobní výzvu žalovaní na dluh dosud ničeho nezaplatili. 2. Žalovaný 1) se k podané žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalovaná 2) podanou žalobu považovala za důvodnou. Žalobce poskytl ji a jejímu bývalému manželovi, tj. žalovanému 1), uvedené peněžní prostředky v dobré víře a bezúročně, což není obvyklé. Proto ji následně mrzí přístup žalovaného 1) k celé věci. Rozdílné postoje žalovaných k podané žalobě by se dle žalované 2) měly promítnout do výroku o nákladech řízení. 4. Vzhledem k právní a skutkové složitosti věci soud nepostupoval dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jen z důvodu, že žalovaný 1) nesouhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Soud pak ve věci jednal bez osobní účasti samotného žalovaného 1), ačkoliv ten žádal o projednání věci přímo za jeho osobní účasti, neboť jím zaslanou žádost o odročení jednání nařízeného na den 7. 10. 2022 neposoudil jako řádnou, jelikož jím uváděné důvody nemožnosti účasti na jednání nebyly soudu nijak doloženy. Práva žalovaného 1) byla nadto při nařízeném jednání dostatečně hájena, když ve věci bylo jednáno za přítomnosti jeho zástupce. Lze jen doplnit, že soud na namítanou nemožnost zástupce žalovaného 1) seznámit se s projednávanou věcí nemohl brát zřetel, neboť žalovaný 1) je stejným zástupcem v tomto sporu materiálně zastoupen již od února 2022, kdy jeho prostřednictvím reagoval na předžalobní výzvu. Soud má za to, že se jednalo o další obstrukci žalovaného 1) a snahu o oddálení rozhodnutí soudu. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Mezi žalobcem na straně jedné a žalovanými na straně druhé byla uzavřena dne 29. 1. 2020 smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal žalovaným bezodkladně po podpisu smlouvy odeslat částku ve výši 3 870 000 Kč na účet č. [bankovní účet] za účelem nákupu nemovitostí. Žalovaní se zavázali poskytnutou částku vrátit bankovním převodem nejpozději do dvou let ode dne podpisu smlouvy (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 29. 1. 2020). Žalobce zaslal dne 3. 2. 2020 na shora uvedený účet částku 1 370 000 Kč a dne 4. 2. 2020 na tentýž účet částku 2 500 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu a oznámením banky o provedení příkazu k úhradě). Žalobce žalované před podáním žaloby vyzval k zaplacení dlužné částky s upozorněním, že nebude-li dluh splněn, bude se jeho zaplacení domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2022). Žalovaný 1) v reakci na tuto výzvu nepopíral existenci pohledávky žalobce, nicméně uváděl, že splnění prozatím není v jeho možnostech s ohledem na nedořešené vypořádání společného jmění žalovaných; žalobce pro případ nezaplacení dluhu do 20. 2. 2022 opětovně žalovaného 1) upozornil na podání žaloby (prokázáno reakcí na předžalobní výzvu ze dne 11. 2. 2022 a přípisem žalobce ze dne 15. 2. 2022). 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 713 odst. 3 o.z. z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně. 9. Podle § 1872 odst. 1 o.z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. 10. Za zjištěného skutkového stavu soud vztah mezi účastníky posoudil jako smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce přenechal žalovaným peněžní prostředky ve výši 3 870 000 Kč. Žalovaní se tyto zavázali žalobci vrátit do 29. 1. 2022, což neučinili a žalobci dosud ničeho nezaplatili. Dle shora citovaného § 713 odst. 3 o.z. jsou z právních jednání týkajících se společného jmění manželů oba manželé zavázáni společně a nerozdílně, kdy tato solidarita založená přímo zákonem vede ke všem důsledků pasivní solidarity podle § 1872 a násl. o.z. Soud jen dodává, že nebylo třeba vyčkat vypořádání společného jmění manželů mezi žalovanými, jak alespoň v reakci na předžalobní výzvu uváděl žalovaný 1), neboť právo věřitele nemůže být dohodou o vypořádání společného jmění manželů dotčeno (srovnej § 737 odst. 1 o.z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2004/2013). 11. Za shora uvedeného soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Tím, že žalovaní svůj dluh nezaplatili v termínu splatnosti určeném smlouvou, dostali se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, a to včetně náhrady daně z přidané hodnoty, neboť zástupkyně žalobce je plátkyní této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky: -) 193 500 Kč (zaplacený soudní poplatek), -) Advokátka žalobce učinila v řízení celkem tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), návrh ve věci samé ze dne 23. 2. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 7. 10. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 23 780 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 1 192,88 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Mazda, [registrační značka], při cestě Praha - Kutná Hora a zpět (jednání před soudem dne 7. 10. 2022) o celkové vzdálenosti 169 Km, při ceně 44,50 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,70 Kč za kilometr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., -) 15 420,90 Kč - náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 282 353,78 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Více nebylo žalobcem na náhradě nákladů řízení požadováno. Jelikož byl předmětem řízení solidární závazek žalovaných vůči žalobci, soud žalované společně a nerozdílně zavázal i k povinnosti hradit náhradu nákladů řízení, jelikož žaloba byla podána důvodně vůči oběma žalovaným, kteří jako solidární dlužníci na svůj dluh dosud ničeho neuhradili. Soud i k námitce žalované 2) zvažoval, zda povinnost hradit odměnu zástupkyně žalobce za účast při jednání a náhradu nákladů spojených s jednáním neuložit výlučně žalovanému 1), neboť žalovaná 2) vědoma si dluhu vůči žalobci na projednání a rozhodnutí věci při jednání netrvala. Soud ovšem dospěl k závěru, že rozložení povinnosti hradit náhradu nákladů řízení zčásti mezi oba žalované a zčásti jen jednomu z žalovaných není v projednávané věci možné. Soud pak ve věci ani neshledal ve smyslu § 150 o.s.ř. důvody hodné zvláštního zřetele, aby žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalované 2) nepřiznal.