4 C 40/2023-90 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40 719,10 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9.8.2019 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala ji splácet. Smlouvou byl sjednán smluvní úrok 15,75% ročně. Žalovaná porušila svou povinnost řádně poskytnutou částku splácet a ocitla se v prodlení se splátkou. [právní předchůdkyně žalobkyně] v souladu s produktovými podmínkami dopisem ze dne 15.12.2021 zesplatnila úvěr žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] požadovala zaplacení celkové částky 38 260,63 Kč. Pohledávka byla za žalobkyní postoupena dne 14.6.2022. Dále žalobkyně požadovala ke stanovení povinnosti zaplatit částku 5 927,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10.10.2017 byla právní předchůdkyní žalobkyně sjednána smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Žalovaná překročila úvěrový limit, proto jí byl úvěr zesplatněn a právní předchůdkyně žalobkyně požadovala zaplacení debetního zůstatku ve výši 4 727,26 Kč. K tomu požadovala žalobkyně částku 1 200 Kč jako poplatky a smluvní pokutu. Pohledávka byla za žalobkyní postoupena dne 14.6.2022. Žalobkyně doplnila, že její předchůdkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Uvedla, že vůči bance měla v době sjednání závazku splátky ve výši 12 312,85 Kč. Žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 19 583 Kč. Dále uvedla, že čistý měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Při žádosti žalované o kreditní kartu dne 10.10.2017 s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy ze dne 9.8.2019, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěr, produktových podmínek a sazebníku soud zjistil, že [právní předchůdkyně žalobkyně] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 40 000 Kč s úrokem z úvěru ve výši 15,75% ročně. Součástí smlouvy byly i produktové podmínky a sazebník banky. Dle čl. 13 produktových podmínek bylo povinností žalované hradit splátky řádně a včas. Dle čl. 14 písm. a) produktových podmínek je banka oprávněna zesplatnit v případě prodlení žalované celý úvěr. Žalovaná měla úvěr splácet v 72 splátkách po 862,18 Kč. 4. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 15.6.2023 soud zjistil, že co se výdajů týče, bylo počítáno s částkou životního minima. Žalovaná uvedla svůj měsíční čistý příjem 19 583 Kč. Uvedla, že žije v nájmu, že další splátky dluhů má ve výši 7 136,85 Kč a 5 176 Kč. 5. Z výpisu z úvěrového účtu [bankovní účet] č. [rok] [rok] soud zjistil, že žalovaná dne 9.8.2019 vyčerpala jistinu 40 000 Kč. 6. Z platební historie soud zjistil, že žalovaná ze smlouvy ze dne 9.8.2019 uhradila celkem 19 305,01 Kč. 7. Z dopisu ze dne 15.12.2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr žalované v důsledku jejího prodlení s úhradou splátek. 8. Ze smlouvy ze dne 10.10.2017 (žádosti o povolení debetního zůstatku [název produktu]) a produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o bankovních produktech a službách, ve které si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a poskytování na něm kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. Z dispozic ke smlouvě soud zjistil, že vyčerpaná část kontokorentního úvěru v nepovoleném debetu byla úročena ve výši 29% ročně. Žalovaná se zavázala, že jednou za 180 dnů bude na účtu kladný zůstatek a že na běžném účtu bude měsíční příjem minimálně 50% poskytnutého limitu. 9. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalované ke kontokorentnímu rámci soud zjistil, že uvedla příjem 19 056 Kč, splátky 3 930,19 Kč a 3 131 Kč. 10. Z potvrzení o příjmu ze dne 10.10.2017 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil 19 056 Kč. 11. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] soud zjistil, že 1/2021 2022 soud zjistil, že žalovaná vyčerpala částku 4 727,26 Kč 1.11.2021. 12. Z oznámení o převodu dluhu na úvěrový účet soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontokorentního úvěru žalované, pohledávku převedla na úvěrový účet a žádala zaplacení částky 4 727,26 Kč do 5.11.2021. 13. Z platební historie k č. ú. [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaná neuhradila ničeho. 14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022 a oznámení o postoupení žalované, soud zjistil, že pohledávka byla postoupena z [právní předchůdkyně žalobkyně] na žalobkyni s účinností od 21.6.2022. 15. Z dokladu o odeslání předžalobní výzvy soud zjistil, že žalované byla doručena 8.4.2023. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 23. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 25. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 26. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 27. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/20