4 C 41/2023-47 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 453 759,39 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným 23.2.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet částku v pravidelných měsíčních splátkách s úrokem 7,9% ročně. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že jí poskytl informace o svém osobním životě, že je svobodný, žije ve vlastním bytě, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, z předložené výše příjmu žalovaného. Jelikož žalovaný nesplácel řádně sjednané splátky, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila s účinností ke dni 3.6.2022. Následně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27.7.2022 s účinností ke dni 1.8.2022. Ke dni postoupení činila pohledávka 462 463,12 Kč. Neuhrazený zůstatek úvěru činil 444 390,51 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána výzva, ale neuhradil již ničeho. 2. Žalovaný se k žádosti nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky. 4. Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr 600 000 Kč s měsíční splátkou 7 318 Kč Celkem splátek mělo být 119. Úroková sazba úvěru činila 7,9% ročně. Cena za vyřízení úvěru činila 5 000 Kč. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem 29 698 Kč u [právnická osoba], uvedl výši nájmu 1 000 Kč, uvedl, že je ženatý a v domácnosti s ním žije ještě jedna osoba. 6. Z výpisu z účtu banky [název] [příjmení] za měsíc říjen 2017 leden 2018 soud zjistil, že každý měsíc na tento účet je připsána částka příjmu žalovaného. Zároveň soud zjistil, že každý měsíc je z účtu placena částka [společnosti] [anonymizováno]. 7. Z potvrzení o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že zaměstnavatel potvrdil průměrný čistý měsíční příjem 29 698 Kč. 8. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že mimo [právní předchůdkyně žalobkyně] měl žalovaný v době uzavření úvěru ještě jeden kontokorentní úvěr ve výši 74 000 Kč a kreditní kartu s limitem 10 000 Kč. Oba úvěry měly být zkonsolidovány. 9. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23.2.2018 a všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný dne právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet tuto částku v 119 splátkách po 7 318 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,9% ročně. ˇ [právní předchůdkyně žalobkyně] byla oprávněna v případě porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr celý úvěr zesplatnit a požadovat úhradu dlužné částky. 10. Ze Sazebníku [právní předchůdkyně žalobkyně] soud zjistil výši sjednaných poplatků za odeslání upomínky a zesplatnění úvěru. 11. Z výzvy k úhradě dlužné splátky před zesplatněním úvěru soud zjistil, že žalovaný byl upomínán za prodlení s úhradou splátek. 12. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti úvěru soud zjistil, že v důsledku prodlení se splátkami byl celý úvěr ke dni 3.6.2022 zesplatněn. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.7.2022, přílohy 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávek žalovanému, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti informaován. 14. Z předžalobní výzvy ze dne 5.12.2022 a archu o jejím odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 24. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 25. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 26. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil. 27. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke zm