4 C 44/2023-40 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 219 242,52 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 250 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet ve 72 splátkách po 5 258,17 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,20% ročně. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím jeho potvrzení o příjmu, kontrolou v interních a externích databázích a vyhodnocením dat Českého statistického úřadu. Uvedla, že posuzovala možnosti žalovaného splácet úvěr i z jeho výpisu z účtu, který byl u žalobkyně veden. Dále vycházela z jeho příjmu 13 512 Kč a příjmu celé domácnosti 60 000 Kč, jak uvedl žalovaný. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek spočívajících v jistině 215 372,52 Kč, smluvního úroku ve výši 10 336 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 870 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 694,58 Kč. 2. Žalovaný se k žádosti nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky. 4. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že je žalovaný uveden jako hlavní žadatel, uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem za uplynulé 3 měsíce ve výši 13 512 Kč. Celkový příjem domácnosti uvedl 60 000 Kč. Žádal o úvěr ve výši 250 000 Kč, který by splácel ve 72 pravidelných splátkách. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 11,20% ročně. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že je žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, který měl splácet v 72 měsíčních splátkách po 4 784,17 Kč a pojištění ve výši 474 Kč. V bodu 11 smlouvy je uvedeno, že v případě porušení smluvní povinnosti klienta (žalovaného) je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat jeho celou zbývající úhradu. 6. Z výpisu z účtu ze dne [datum] soud zjistil, že výpis má počátek dne [datum]. V tento den byla na účet žalovaného připsána částka 250 000 Kč. 7. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 13 512 Kč. 8. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. 9. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl poučen o jeho právech a povinnostech vyplývajících z úvěrové smlouvy. 10. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že banka ke dni [datum] prohlásila pro porušení podmínek ze strany žalovaného úvěr za splatný. 11. Ze sazebníku banky soud zjistil výše účtovaných poplatků, např. zaslání každé upomínky o prodlení se splátkou 600 Kč, prohlášení úvěru za splatný 300 Kč. 12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a archu o jejím odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 22. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 23. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 24. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona [číslo] výslovně nestanovil. 25. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 92/06