4 C 46/2023-32 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 35 058 Kč s úrokem 27,28% ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Z toho 2 500 Kč bylo převedeno jako provize zprostředkovatele úvěru. Žalovanému byla na účet poskytnuta částka 27 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že poskytnuté finanční prostředky vrátí ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. K uzavření smlouvy došlo v elektronické formě prostřednictvím verifikační platby. Žalobkyně k ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že si žalobkyně vyžádala výplatní pásky žalovaného 11/ 2022 a 12/ 2022, prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí insolvenčním rejstříku, katastru nemovitostí. O prověření úvěruschopnosti byl žalobkyní sepsán zápis. Jelikož se žalovaný doslal do prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní. Žalovaný byl upomínán dne [datum], [datum] a [datum]. Smluvní strany si sjednali smluvní úrok z úvěru ve výši 27,28% ročně. Žalobkyně požadovala dále dlužný úrok ve výši 2 013 Kč. Dále požadovala 100 Kč za každou odeslanou upomínku a smluvní pokutu za prodlení s úhradou každé ze tří splátek 499 Kč, celkem 1 497 Kč a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru 32 013 Kč od [datum] do [datum], celkem 1 248 Kč. Předžalobní výzva byla zaslána žalobkyní spolu s dopisem o zesplatnění dne [datum]. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dle jeho názoru žalobkyně nedostatečně zkoumala jeho úvěruschopnost v době uzavření smlouvy. Nedostatečně se zabývala výdaji žalovaného. Žalovaný uvedl, že prohlášení přítelkyně a jejího otce je nedostatečné. Uvedl, že žalobkyně nezkoumala jeho skutečné výdaje, neověřila je podklady. Dále uvedl, že žalobkyně mu poskytla částku 27 500 Kč, s tím, že dne [datum] uhradil žalobkyni částku 36 294 Kč. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž na účet žalovaného byla zaslána částka 27 500 Kč. [příjmení] 2 500 Kč byla zaslána zprostředkovateli úvěru přímo žalobkyní. Žalovaný se zavázal, že poskytnutou částku bude splácet ve splátkách po 1 150 Kč. [příjmení] byla úročena roční úrokovou sazbou 27,28%. 4. Z potvrzení banky o provedení úhrady ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo na číslo účtu uvedené ve smlouvě odesláno 27 500 Kč a z potvrzení banky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný tohoto dne převedl na účet žalobkyně částku 1 Kč. 5. Ze závazků, příjmů a výdajů žalovaného soud zjistil, že žalobkyně tyto položky ověřovala z listin: Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, z čehož vyplynulo, že žalobkyně dospěla k závěru na základě příjmu žalovaného 34 000 Kč, nákladů žalovaného na bydlení ve výši 5 500 Kč. prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v době sjednání úvěru žalovaný žil u své přítelkyně a přispíval částkou 5 500 Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl spoluvlastníkem domu [adresa] [obec]. Z výplatních pásek žalovaného za listopad a prosinec 2022 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 28 488 Kč a 22 600 Kč. Platový výměr měl žalovaný v obou měsících 27 830 Kč. Z insolvenčního rejstříku žalovaného soud zjistil, že ke dni [datum] neměl žalovaný záznam v insolvenčním rejstříku. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že ke dni [datum] neměl žalovaný v evidenci záznam. 6. Ze statistik soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti vycházela ze statistik životního minima, výše normativních nákladů na bydlení ze statistik rodinných účtů. 7. Z bonity pro smlouvy a tabulky o umoření soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení se třemi splátkami. 8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že pro prodlení žalovaného byl celý úvěr zesplatněn a žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 10 dnů od odeslání dopisu o zesplatnění. 9. Z potvrzení České pošty s. p. soud zjistil, že zesplatnění úvěru bylo odesláno [datum]. 10. Z potvrzení o zaplacení soud zjistil, že dne [datum] zaplatil žalovaný na účet žalobkyně částku 36 294 Kč. 11. Další navržené důkazy upomínky pro smlouvu [číslo], čestné prohlášení zaměstnance [jméno] [jméno] a jeho svědecký výslech soud pro nadbytečnost neprovedl. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 21. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 22. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 23. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe