5 C 267/2020 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 2 074 EUR, 214 076,49 Kč a vydat telefon Samsung Galaxy. Žalobkyně a žalovaný v průběhu řízení uzavřeli dohodu o narovnání, na jejímž základě žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby v rozsahu dohody o narovnání. Změna žaloby byla připuštěna. Uplatněný nárok žalobkyně tedy byl vůči žalovanému zaplacení částky 21 399,49 Kč, 193,60 EUR, 5 330 Kč a 30 964,80 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o narovnání ze dne 1.11.2021. 2. Žalovaný se při jednání vyjádřil k věci s tím, že dohodu neuznává. Uvedl, že dohodě nerozuměl, přičemž od žalobkyně neobdržel poslední výplatu. Žalovaný uvedl, že ke svému podpisu dohody připojil zkratku p.z., což znamená s výhradou. Uvedl, že spolu mají s žalobkyní další nedořešený spor o výplatu z roku 2019 a další spory. Žalovaný uvedl, že i on má vůči žalobkyni nároky, které prozatím neuplatňuje, ale když uplatňuje nároky žalobkyně, tak i on je uplatňovat bude. Žalovaný doplnil, že věděl, co je obsahem dohody o narovnání, rozuměl částkám, podrobnostem ne, ale měl v úmyslu z dohody plnit, ale čekal, že bude plnit i žalobkyně, co si ústně dohodli. Dohodl se s panem [příjmení] ústně, že mu vyplatí výplatu z roku 2019. Poznámku s výhradou připojil k dohodě o narovnání, jelikož nerozuměl všem detailům a evidoval pohledávku vůči žalobkyni. Uvedl, že nároky vůči žalobkyni bude uplatňovat žalobou u soudu. 3. Soud se zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 22 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště dlouhodobě na území České republiky na adrese [adresa žalovaného]. 4. Soud zjistil následující skutkový stav. Z dohody o narovnání ze dne 1.11.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako zaměstnavatelem a zaměstnancem. V bodu I. uvádějí, že je nesporné, že žalovaný vykonával pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 1.9.2016 práci obchodního zástupce, místem výkonu práce byla sjednána [obec]. V dohodě o narovnání bodu II. jsou uvedena sporná tvrzení stran pod bodem II. 1. jsou uvedena původní žalobní tvrzení. Pod bodem II. 2. jsou uvedeny náklady řízení do chvíle podpisu smlouvy o narovnání, jejichž polovinu žalobkyně žalovanému vyúčtovala. V bodu III. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částky 21 399,49 Kč, 193,60 EUR, částku 5 530 Kč a jako náhradu nákladů soudního řízení částku 30 964,80 Kč do 7 dnů od uzavření dohody. Ostatních nároků uplatněných žalobou se žalobkyně vůči žalovanému vzdala. Před podpisem žalovaného je uvedeno p.z. 5. Soud neprovedl další navržené důkazy uvedené v žalobě a důkaz výplatnicí žalovaného pro nadbytečnost, jelikož z provedeného důkazu má soud skutkový stav za prokázaný. 6. Dle § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. 7. Dle § 1903 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran. 8. Dle § 1904 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla. 9. Dle § 1905 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany zřejmě nemohly mít na mysli. 10. Dle § 1906 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném. 11. Dle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 580 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 12. Dle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. 13. Dle § 584 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku týká-li se omyl vedlejší okolnosti, kterou ani strany neprohlásily za rozhodující, je právní jednání platné, ale osoba uvedená v omyl má vůči původci omylu právo na přiměřenou náhradu. 14. Dle § 584 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku bylo-li právně jednáno v omylu vyvolaném lstí, je právní jednání neplatné, třebaže se omyl týká jen vedlejší okolnosti. 15. Dle § 585 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vyvolala-li omyl jednajícího osoba třetí, je právní jednání platné. Měla-li však osoba, s níž se právně jednalo, na činu třetí osoby podíl, anebo o něm věděla či alespoň musela vědět, považuje se i tato osoba za původce omylu. 16. Soud uzavřel, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 1.11.2021 dohodu o narovnání dle § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že byla dohoda o narovnání uzavřena, nároky, které žalobkyně uplatňuje, mají oporu v této dohodě včetně úroků z prodlení v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., které jsou požadovány od 9.11.2021, tedy od prvního dne splatnosti. 17. K námitce žalovaného, že dohodu o narovnání neuznává, soud uvádí následující. Dohoda o narovnání byla podepsána oběma stranami s tím, že žalovaný uvedl, že ke svému jménu dal zkratku p.z., což mělo znamenat s výhradou. Zároveň žalovaný uvedl, že věděl, k jakému plnění se zavazuje, rozuměl částkám a měl v úmyslu je uhradit. Výhrada měla význam, že nerozumí detailům a ústně ještě s žalobkyní jednal o vyplacení výplaty. Soud tím uzavřel, že na takovou situaci nelze úspěšně aplikovat žádný z důvodů neplatnosti smluv uvedený v ustanoveních §§ 580-585 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jelikož žalovaný si byl vědom, k jakému plnění se zavazuje a měl v úmyslu jej plnit. Nerozporoval nic konkrétního z dohody o narovnání. Co se týká dalších možných nároků žalovaného vůči žalobkyni, žalovaný neučinil žádné procesní podání, které by vedlo k projednání nároků žalovaného vůči žalobkyni v tomto řízení. Naopak sdělil, že sám podá novou žalobu. 18. K žádosti o odročení jednání žalovaného při jednání dne 9.1.2023 soud uvádí, že žalovaný byl k jednání řádně předvolán, mezi stranami již žádná komunikace neprobíhala, nebyl důvod se domnívat, že jednání neproběhne, tudíž v okamžiku předvolání bylo na žalovaném, zda se nechá při jednání zastoupit. 19. Soud s ohledem na výše uvedené vyhověl žalobě v plném rozsahu. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 556,67 Kč. Soud s ohledem na skutečnost, že účastníci řízení již učinili náhradu nákladů řízení součástí dohody o narovnání přistoupil k aplikaci § 150 o.s.ř. a přiznal žalobkyni pouze náklady, které jí vznikly po uzavření dohody o narovnání. 21. Částka 11 556,67 Kč se skládá z částky 3 242,80 Kč, kdy tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 469 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 680 Kč ve výši 562,80 Kč (soud tuto náhradu přiznal za úkon dání návrhu na pokračování v řízení. Za návrh na připuštění změny žaloby soud odměnu nepřiznal jako neúčelně vynaložený náklad, když toto podání mohlo být soudu podáno s návrhem na pokračování v řízení). Dále soud přiznal žalobci, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 313,87 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 374 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 2 380 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výda