11 C 234/2023-24 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 110,20 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřela distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru s postupným čerpáním až do výše 14 400 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne [datum] v částce 14 400 Kč. Žalovaný však ke stanovenému dni splatnosti dne [datum] neuhradil ničeho, a dostal se tak dne [datum] do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně na žalovaném požadovala zaplatit jistinu ve výši 14 400 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 890 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, zákonný úrok z prodlení a také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku od [datum] do [datum]. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že prověřila finanční situaci žalovaného prostřednictvím rejstříků a dále dle údajů, které žalovaný sám uvedl. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z listiny s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů a Sazebník, ze dne [datum] a z autorizace ověření totožnosti žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně pokusila se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru s postupným čerpáním, kdy výše úvěrového limitu měla činit 14 400 Kč. V čl. II bod 5 smlouvy byly sjednány služby„ Presto“ za 165 Kč a Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně. Dle čl. IX smlouvy byl sjednán datum splatnosti dne [datum] a jednorázová výše splátky 18 484 Kč, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1734,52 %. Celková výše poplatku za sjednání úvěru byla sjednána ve výši 3 890 Kč Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátek byla sjednána ve výši 0,1 % denně z jistiny. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla částka 14 400 Kč vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z obecných principů posuzování úvěruschopnosti a interních pravidel žalobkyně spolu s listinou nazvanou identifikovatelné příjmy a výpisem o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně se pokusila posoudit úvěruschopnost žalovaného, kdy v listině nazvané identifikovatelné příjmy, jako„ výši ověřeného čistého měsíčního příjmu“ žalovaného, uvedla částku 26 719 (bez udání měny, zřejmě Kč). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud dále zjistil, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti žalovaného byly 2 osoby, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem byly 2 osoby, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem byla 12 300 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 4 395 Kč, disponibilní příjem 20 200 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k dlužné částky. V řízení nebylo nikterak tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni něčeho uhradil. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. 5. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. 16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o