4 C 114/2024-104 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 32 845,99 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 2.4.2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 9 800 Kč představující úrok, úhradu za administrativní činnost 1 859 Kč a umožnění splácet částku v hotovosti ve výši 3 600 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dne 17.12.2020 uzavřela smlouvu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 7 350 Kč představující úrok, úhradu za administrativní činnost 1 394 Kč a umožnění splácet částku v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Dne 2.8.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Žalobkyně mimo výše uvedené požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 053,97 Kč a 4 441,81 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím veřejných registrů, informací získaných od žalovaného a prostřednictvím listin jako je nájemní a pracovní smlouva, výplatní pásky atd. Uvedla, že další výdaje byly zkoumány z výpisu z účtu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 9 800 Kč představující úrok, úhradu za administrativní činnost 1 859 Kč a umožnění splácet částku v hotovosti ve výši 3 600 Kč. To vše měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v měsíčních splátkách po 2 656 Kč( smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smluvní podmínky ). Dále soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., smlouvu ( smlouva č. , hodnota, a smluvní podmínky ) na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně s částkou 7 350 Kč představující úrok, úhradu za administrativní činnost 1 394 Kč a umožnění splácet částku v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Tyto částky měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 1.11.2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění do 16.11.2023. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný zaplatil na smlouvu 0348171 celkem částku 15 838 Kč a na smlouvu č. , hodnota, částku 19 992 Kč. Soud dále zjistil ze mzdového lístku za listopad 2020, leden 2021 a únor 2021, že žalovaný měl čistou mzdu 29 566 Kč, 30 984 Kč a 26 073 Kč. Z pracovní smlouvy žalovaného se zaměstnavatelem , právnická osoba, . a dohodě o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že byla sjednána na dobu neurčitou. Z nájemní smlouvy ze dne 1.9.2020 soud zjistil, že měl žalovaný uzavřenou nájemní smlouvu, kde společně s , jméno FO, měl uzavřenou smlouvu s předmětem nájmu – bytu za nájemné 8 200 Kč měsíčně. Součástí této částky bylo vodné, stočné, vytápění, elektřina a internet. Z žádosti o úvěr ze dne 2.4.2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 28 529, na bydlení dává 3 000 Kč, jiné splátky má ve výši 3 984 Kč, srážky z platu ve výši 1 500 Kč. Uvedl, že bydlí u rodičů, je ženatý. Z žádosti o úvěr ze dne 17.12.2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 29 566 Kč, nájemné 8 200 Kč, srážky ze mzdy 2 225 Kč, měsíční splátky jiných půjček 1 992 Kč. Uvedl, že bydlí v nájmu, že je svobodný a nemá účet. Z informací o zpracování osobních údajů a z formulářů pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému bylo poskytnuto poučení o zpracování osobních údajů a informace o jeho právech a povinnostech vyplývajících ze závazku. Z upomínek k zaplacení a oznámení o předání k vymáhání soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných částek. Z čestného prohlášení ze dne 2.4.2021 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že žije v domácnosti sám. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dni 2.11.2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.13. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.14. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na rel