4 C 120/2023-42 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Ve výše uvedené věci se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 122 054,75 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14.6.2022. Žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou prověřovala její úvěruschopnost prostřednictvím stanovení kreditového skóre se zohledněním příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně uvedla, že žalovaná měla v žádosti uveden příjem 12 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč. Nebyly uvedeny žádné další splátky. Od toho odečetla žalobkyně životní minima dospělých a životní minimum na dítě, minimální výdaje na bydlení. V průběhu trvání smlouvy žalovaná navýšila úvěrový rámec na částku 120 000 Kč a celkem vyčerpala částku 125 624 Kč Celkem na poskytnutý úvěru uhradila 19 861 Kč. Výše splátky byla sjednána ve výši 3,29% z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru dne 7.6.2023. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 119 251,29 Kč, poplatků za pojištění ve výši 703,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z úvěrové smlouvy ze dne 14.6.2022 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené a má příjem 12 500 Kč. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala v rámci sjednaného úvěrového rámce poskytnou žalované k dispozici finanční prostředky. Původně sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč s úrokovou sazbou 27,88% ročně. Splátka byla stanovena ve výši 3,293% z úvěrového rámce. Úvěrový rámec bylo možné měnit prostřednictvím aplikace, případně jinak po kontaktování žalobkyně. 4. Z telefonního hovoru soud zjistil, že osoba, která se představila jako žalovaná uvedla telefonicky skutečnosti, které vyplynuly z úvěrové smlouvy. 5. Z úvěrových podmínek bodu 6.1 soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna zesplatnit úvěr v případě, že žalovaná neuhradila dvě a více sjednaných splátek. V bodu 7.1 byly sjednány smluvní pokuty za porušení podmínek smlouvy. 6. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že 15.6.2022 vyčerpala žalovaná částku 25 000 Kč. Dne 11.7.2022 čerpala částku 4 000 Kč. Dne 13.7.2022 čerpala částku 15 444 Kč. Následně čerpala částky 400 Kč, 300 Kč, dne 21.10.2022 částku 3 000 Kč, dne 31.10.2022 částku 65 000 Kč, dne 5.12.2022 částku 11 000 Kč, dne 12.12.2022 částku 690 Kč. 7. Z úvěrové zprávy z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že na žalovanou byl veden jeden osobní úvěr s výší měsíční splátky 479 Kč. Zbývající suma k zaplacení 8 079 Kč. Ve třech úvěrech byla s žádostí žalovaná odmítnuta a ve dvou revolvingových úvěrech rovněž. 8. Z přehledů pohybů na účtu žalované od 16.3.2022 do 13.6.2022 vyplynulo, že dne 16.4.2022 odešlo z účtu žalované částka 4 473 Kč a dne 13.6.2022 částka 1 Kč na [webová adresa]. Dne 13.6.2022 byla na účet žalované připsána částka 22 902 Kč od [společnosti] [anonymizováno]. Dne 9.6.2022 byla na účet žalované připsána částka 12 474 Kč. Za první polovinu měsíce června 2022 vybrala žalovaná z bakomatu částku přibližně 12 500 Kč. Za měsíc květen 2022 dne 9.5.2022 byla připsána platba 12 474 Kč od Úřadu práce. Dne 11.5.2022 byla připsána částka 29 767 Kč od [společnosti] [anonymizováno]. Dne 15.5.2022 byla uhrazena částka 12 500 Kč na podnájem. Dne 15.5.2022 600 Kč na elektřinu. Dne 18.5.2022 byla uhrazena částka 4 676 Kč jako autosplátka. Dne 3.5.2022 byla zaplacena pojistka na auto ve výši 1 732 Kč. Dne 11.5.2022 byla trvalým příkazem uhrazena částka 1 455 Kč. 9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její příjmy jsou 12 500 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 26 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 5 000 Kč. Uvedla, že má jedno dítě a bydlí v pronájmu. 10. Z metodiky soud zjistil, že žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti klientů používá statistický model. 11. Z výzvy k zaplacení celého úvěru s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 7.6.2023 k úhradě dlužné částky 135 302,11 Kč. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 29.6.2023 s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby do 6.7.2023 uhradila částku 137 702,42 Kč. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. 22. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. 23. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu. 24. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil. 25. Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho stri