9 C 112/2025-42 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 203 449, 72 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo smlouvy, s úvěrovým rámcem ve výši 200 000 Kč, na jejímž základě žalovaná načerpala peněžní prostředky v celkové výši 213 200 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni v měsíci, splatnost první splátky byla sjednána na měsíc následující po prvním čerpání úvěru; před poskytnutím úvěru žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradila pouze částku 33 498 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala úhrady dlužné jistiny úvěru ve výši 199 952,18 Kč, poplatků, nákladů na vymáhání, smluvních pokut a úroků z prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však přes výzvy ničeho neuhradila.2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.5. Z listiny s názvem revolvingový úvěr č. , číslo smlouvy, a z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne , datum, uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 200 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 27,90 % s tím, že dlužnou částku je třeba splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,31 % z aktuální dlužné částky, splatné vždy k 20. dni v měsíci. Splatnost první splátky byla sjednána na , datum, . Žalovaná při žádosti o úvěr ke svým majetkovým poměrům uvedla, že její měsíční příjem činí 25 000 Kč, je svobodná a bezdětná, další příjem domácnosti činí 24 000 Kč. Měsíční výdaje na domácnost činí částku 15 000 Kč.6. Z lustrace žalované v systému NRKI a karty klienta soud dále zjistil, že žalobkyně prováděla lustraci žalované v systémech NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku i dalších registrech, a stran finančních poměrů žalované nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zavdaly důvod pochybovat o její solventnosti. Z lustrace v systému NRKI bylo pouze zjištěno, že byla žalované odmítnuta žádost o poskytnutí úvěru v říjnu 2023 na částku 49 000 Kč.7. Z listiny nazvané minimální limit splátky soud zjistil, že po zpracování údajů uvedených žalovanou, žalobkyně vyčíslila splátku žalované na 1 324 Kč měsíčně s tím, že zůstatek finančních prostředků domácnosti žalované bude, po uhrazení všech uvedených výdajů, činit 24 441 Kč. Zůstatek z příjmu samotné žalované bude činit 15 122 Kč. Žalobkyně ve svých výpočtech vždy kalkulovala s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení.8. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně částku 213 200 Kč a žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 33 498 Kč.9. Z předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.10. Soud provedl i další důkazy (oznámení o zesplatnění vč. dokladu o odeslání), z nichž však nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro předmět sporu.11. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Soud pouze dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně částku 213 200 Kč a žalovaná žalobkyni zaslala částku 33 498 Kč.12. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.13. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.14. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.22. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná s měsíčním příjmem 25 000 Kč, což bylo osvědčeno výplatní páskou z dubna 2024, je svobodná a bezdětná, její měsíční náklady na domácnost jsou 15 000 Kč, další příjem domácnosti poté činí 24 000 Kč. Z lustrace v systému NRKI bylo dále zjištěno, že byla žalované vříjnu 2023 zamítnuta žádost o úvěr. Žalobkyně provedla statistické výpočty a dospěla k závěru, že zůstatek finančních prostředků domácnosti žalované bude, po uhrazení všech uvedených výdajů vč. splátky úvěru, činit 24 441 Kč. Zůstatek z příjmu samotné žalované bude činit 15 122 Kč. Žalobkyně ve svých výpočtech vždy kalkulovala s částkou životního minima a normativních nákladů na bydlení a dle jejího názoru jsou tyto částky dostačující. Žalobkyně však současně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, resp.