Žalobkyně se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 330 743,83 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 25 563,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 651,22 Kč, dále smluvní úrok ve výši 13,70 % ročně z částky 326 590,83 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od uvedeného data do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o , Název služby, č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 345 000 Kč, určený ke konsolidaci jeho dřívějších závazků. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 13,70 % ročně, své povinnosti však podle tvrzení žalobkyně řádně a včas neplnil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne , datum, k zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 57 772,71 Kč. Žalovaná částka měla sestávat z nesplacené jistiny ve výši 326 590,83 Kč a dlužných poplatků ve výši 4 153 Kč; vedle ní žalobkyně požadovala rovněž shora uvedené kapitalizované a dále běžící úroky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že původní věřitel před uzavřením smlouvy postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s principy obezřetného úvěrování. Nevycházel podle ní pouze z údajů deklarovaných žalovaným, nýbrž si opatřil informace o jeho osobních, příjmových a majetkových poměrech, zejména o jeho rodinném stavu, způsobu bydlení, zaměstnání, příjmech a výdajích. Tyto údaje měl ověřovat prostřednictvím předložených výpisů z bankovního účtu a daňového přiznání žalovaného za rok 2023. Současně měl provést kontrolu v interních i externích databázích, zejména v Bankovním registru klientských informací, Nebankovním registru klientských informací a registru SOLUS, jakož i v insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra.3. Uvedla, že4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že , právnická osoba, . poskytla žalovanému dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 345 000 Kč, jenž byl v celém rozsahu určen ke konsolidaci dvou předchozích spotřebitelských úvěrů žalovaného u , právnická osoba, . Úvěr byl sjednán na dobu 96 měsíců se zápůjční úrokovou sazbou 13,70 % ročně a RPSN 14,59 %. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátku 5 935 Kč a pojistné 522 Kč, tedy celkem 6 457 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně.6. Smlouva obsahovala pouze obecné sdělení, že banka posoudila úvěruschopnost žalovaného podle údajů ze žádosti, statistických podkladů, rejstříků a úvěrových registrů a že jeho příjem ověřila prostřednictvím statistického nástroje. Neobsahovala však konkrétní údaje o zjištěném příjmu žalovaného, jeho pravidelných výdajích, vyživovacích povinnostech, nákladech na bydlení, hypotečním závazku ani o částce, která mu měla po odečtení všech výdajů zbývat.7. Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že žalovaný dne , datum, požádal společnost , banka, . o zřízení běžného účtu č. , č. účtu, v českých korunách a o vydání debetní karty. Účet byl sjednán v tarifu Chytrý účet a měl sloužit rovněž k čerpání a splácení úvěru. Žalovaný se zavázal udržovat na něm kladný zůstatek.8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že banka při posouzení žádosti žalovaného ze dne , datum, vycházela z deklarovaného příjmu 62 900 Kč, z něhož započetla částku 43 949 Kč. Proti tomuto příjmu postavila výdaje v celkové výši 30 838 Kč, z toho splátky půjček 7 628 Kč, náklady na bydlení včetně hypotéky a úvěrů ze stavebního spoření 11 710 Kč, náklady na živobytí 10 000 Kč a ostatní výdaje 1 500 Kč. K volným prostředkům přičetla zanikající splátku refinancovaného úvěru ve výši 5 990 Kč a dovodila, že žalovanému zbývá na splátku nového úvěru a nepředvídané výdaje částka 19 101 Kč. Na tomto základě banka žádost o úvěr schválila.9. Podle protokolu nebyl žalovaný veden v insolvenčním rejstříku, v databázi neplatných dokladů ani na interním seznamu banky. Registry BRKI a NRKI měly vykazovat pouze pozitivní úvěrovou historii a v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Protokol však neobsahuje konkrétní výpis z těchto registrů, seznam zjištěných úvěrů a jejich splátek ani rozpis příjmů zahrnutých do částky 43 949 Kč10. Z daňového přiznání za rok 2023 vyplynulo, že žalovaný následně deklaroval příjmy ze závislé činnosti ve výši 575 089 Kč a příjmy ze samostatné činnosti ve výši 117 920 Kč, proti nimž uplatnil výdaje 70 750 Kč. Daňové přiznání však bylo zpracováno až v červnu 2024, tedy po uzavření posuzované smlouvy, a samo o sobě proto neprokazuje, že je banka měla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici.11. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil −7 727,90 Kč, na účet bylo připsáno celkem 55 286,20 Kč, z účtu bylo odepsáno 53 807,91 Kč a konečný zůstatek činil −6 249,61 Kč. K účtu byl sjednán kontokorent s limitem 8 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Účet žalovaného byl tedy na počátku i na konci sledovaného období v záporném zůstatku a žalovaný čerpal převážnou část sjednaného kontokorentu. Dne , datum, byla žalovanému na účet připsána od společnosti , jméno FO, , právnická osoba, částka 34 444 Kč. Dne , datum, mu byla od Úřadu práce připsána dávka na bydlení ve výši 5 124 Kč. Na účet byly dále připsány částky 10 000 Kč od , jméno FO, , 2 500 Kč od , jméno FO, , 1 290 Kč a 1 600 Kč od Oborové zdravotní pojišťovny a další drobné částky od fyzických osob. Z označení těchto plateb ani z jejich četnosti nelze dovodit, že by šlo o pravidelné příjmy žalovaného.12. Z pravidelných nebo konkrétně identifikovatelných výdajů žalovaný dne , datum, uhradil nájemné za byt ve výši 17 386 Kč, dne , datum, částku 9 000 Kč označenou jako platba za garáž, dne , datum, splátku půjčky u , právnická osoba, ve výši 4 838 Kč a platbu za internet ve výši 610 Kč a dne , datum, splátku závazku vůči společnosti Zonky ve výši 1 152 Kč. Dne , datum, žalovaný dále uhradil společnosti , právnická osoba, částku 2 906 Kč. Jen platby nájemného, za garáž, splátek půjček, internetu a společnosti , právnická osoba, činily v říjnu 2023 celkem 35 892 Kč. Vedle nich žalovaný hradil běžné výdaje na potraviny, pohonné hmoty, drogerii, stravování, digitální služby, lékárnu a další zboží a služby. Přestože byly na účet připsány částky v celkové výši 55 286,20 Kč, skončil účet záporným zůstatkem 6 249,61 Kč.13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil −6 249,61 Kč, na účet bylo připsáno celkem 39 830,09 Kč, odepsáno bylo 41 281,83 Kč a konečný zůstatek činil −7 701,35 Kč. K účtu byl sjednán kontokorent s limitem 8 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně, přičemž účet žalovaného se po celé sledované období pohyboval v záporných hodnotách blízkých tomuto limitu. Dne , datum, byla žalovanému na účet připsána částka 35 190 Kč od společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . Téhož dne žalovaný uhradil částku 17 386 Kč označenou jako nájem bytu č. 974/4, dále částku 3 200 Kč na jiný účet a částku 500 Kč. Dne , datum, byla z účtu provedena splátka půjčky u , právnická osoba, ve výši 4 838 Kč, dne , datum, platba za internet ve výši 610 Kč a splátka úvěrového závazku vůči společnosti Zonky ve výši 1 152 Kč. Žalovanému byla dále dne , datum, připsána dávka na bydlení ve výši 2 565 Kč. Z uvedeného výpisu tak soud zjistil, že žalovaný měl v listopadu 2023 příjem od zaměstnavatele ve výši 35 190 Kč a dávku na bydlení ve výši 2 565 Kč, současně však pravidelně hradil nájemné ve výši 17 386 Kč, splátku půjčky ve výši 4 838 Kč, splátku závazku vůči společnosti Zonky ve výši 1 152 Kč a platbu za internet ve výši 610 Kč. Jen tyto z výpisu výslovně identifikovatelné pravidelné platby činily celkem 23 986 Kč měsíčně, případně 21 421 Kč po odečtení dávky na bydlení. Vedle toho žalovaný hradil běžné výdaje na potraviny, pohonné hmoty, stravování, pojištění a další zboží a služby. Přes připsání uvedených příjmů skončil účet na konci měsíce záporným zůstatkem 7 701,35 Kč.14. Z výpisu z téhož účtu za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek činil −7 701,35 Kč a konečný zůstatek −7 616,37 Kč. Účet tedy zůstal i na konci prosince 2023 téměř v plném rozsahu zatížen čerpáním sjednaného kontokorentu ve výši 8 000 Kč. Úhrnný obrat účtu přesahující 3 mil. Kč byl podstatně ovlivněn jednorázovým načerpáním hypotečního úvěru ve výši 2 970 000 Kč dne , datum, a bezprostředním odchozím převodem téže částky, nešlo tedy o běžný příjem žalovaného použitelný ke splácení dalších závazků. Dne , datum, byla žalovanému od společnosti , jméno FO, , právnická osoba, připsána částka 62 212 Kč a dále dávka na bydlení ve výši 2 565 Kč. Z účtu byla dne , datum, uhrazena splátka půjčky u , právnická osoba, ve výši 4 838 Kč, nájemné ve výši 17 386 Kč a platba za internet ve výši 610 Kč; dne , datum, byla uhrazena splátka závazku vůči společnosti Zonky ve výši 1 152 Kč. Dne , datum, žalovaný uhradil společnosti Twisto částku 3 121 Kč. Z účtu odešla rovněž částka 30 000 Kč na jiný účet vedený na jméno žalovaného. Soud dále zjistil, že v prosinci 2023 byly na účet opakovaně připisovány částky z jiných účtů vedených na jméno žalovaného, a to 900 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 500 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč, 500 Kč, 120 Kč a 400 Kč. Další částky žalovanému poukazovaly jiné fyzické osoby. Z výpisu samotného nelze zjistit, zda tyto převody představovaly příjem žalovaného, vrácení jeho prostředků, nebo pouhé převody mezi jeho účty. Dne , datum, žalovaný zaplatil , právnická osoba, částku 6 000 Kč jako poplatek za externí odhad, dne , datum, částku 2 000 Kč za kolek pro katastr nemovitostí a dne , datum, načerpal hypoteční úvěr ve výši 2 970 000 Kč, který byl téhož dne převeden na jiný účet. Z těchto transakcí soud zjistil, že žalovaný v prosinci 2023 uzavíral hypoteční financování, jež bylo způsobilé podstatně ovlivnit jeho budoucí pravidelné výdaje a celkovou schopnost splácet další spotřebitelský úvěr.15. Z mimořádného výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne , datum, byla na účet připsána částka 345 000 Kč z titulu čerpání , Název služby, č. , číslo smlouvy, . Z této částky bylo dne , datum, převedeno 10 000 Kč, dne , datum, byla částka 291 000 Kč blokována pro účely konsolidace úvěru a dne , datum, byla převedena částka 40 000 Kč.16. Z výpisu , Název služby, soud zjistil, že žalovaný se již v prvních měsících splácení opakovaně dostával do prodlení. Některé dlužné částky dodatečně uhradil, od počátku roku 2025 však jeho prodlení narůstalo. K , datum, byly evidovány dlužné poplatky ve výši 4 153 Kč, smluvní úrok ve výši 25 563,98 Kč a úrok z prodlení ve výši 651,22 Kč; po převedení všech zbývajících částí jistiny do položek po splatnosti činila nesplacená jistina 326 590,83 Kč17. Z výpisů soud dále zjistil, že žalovaný úvěr zpočátku splácel, avšak od května 2024 se opakovaně dostával do prodlení se splátkami jistiny, úroků a pojistného. Dlužné částky v průběhu roku 2024 několikrát dodatečně uhradil, banka mu však opakovaně účtovala poplatky za výzvy k zaplacení ve výši 499 Kč a úroky z prodlení. Od počátku roku 2025 se neuhrazené částky postupně navyšovaly.18. Ke dni , datum, výpis evidoval nesplacenou jistinu ve výši 326 590,83 Kč, smluvní úroky po splatnosti ve výši 25 563,98 Kč, úrok z prodlení ve výši 651,22 Kč a poplatky po splatnosti ve výši 4 153 Kč, tedy celkem 356 959,03 Kč. Tento stav se podle výpisu nezměnil ani ke dni , datum, .19. Na základě výpisu z úvěrového účtu žalovaný na poskytnutý úvěr postupně uhradil celkem 57 772,71 Kč. Jednotlivé úhrady byly provedeny dne , datum, ve výši 1 996,25 Kč, dne , datum, ve výši 2 019,04 Kč, dne , datum, ve výši 224,61 Kč a 1 574 Kč, dne , datum, ve výši 243,48 Kč, 3 892,91 Kč a 522 Kč, dne , datum, ve výši 1,45 Kč, dne , datum, ve výši 2 063,96 Kč, 3 869,59 Kč, 522 Kč a 344,45 Kč, dne , datum, ve výši 154,55 Kč, dne , datum, ve výši 363,13 Kč, dne , datum, ve výši 1 725,86 Kč, 3 752,14 Kč, 93,87 Kč a 522 Kč, dne , datum, ve výši 428,07 Kč, dne , datum, ve výši 410,70 Kč, 5 096,23 Kč, 4,08 Kč, 522 Kč a 499 Kč, dne , datum, ve výši 851,55 Kč, 5 083,45 Kč, 5,40 Kč, 522 Kč a 499 Kč, dne , datum, ve výši 38,60 Kč, dne , datum, ve výši 2 093,53 Kč, 2 156,47 Kč, 3 802,87 Kč, 3 778,53 Kč, 13,68 Kč, 44,88 Kč, 522 Kč, 499 Kč a 522 Kč, dne , datum, ve výši 7,04 Kč, dne , datum, ve výši 2 174,05 Kč, 3 753,91 Kč a 522 Kč a dne , datum, ve výši 37,38 Kč. Součet všech evidovaných plateb činí 57 772,71 Kč.20. Ke dni , datum, činila celková žalovaná částka po kapitalizaci příslušenství 412 427,68 Kč. Tato částka se skládá z přiznané částky 287 227,29 Kč, dále ze zamítnuté jistiny 43 516,64 Kč, kapitalizovaného úroku 25 563,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 651,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13,7 % ročně z částky 326 590,83 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 30 155,52 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 326 590,83 Kč za dobu od , datum, do , datum, ve výši 25 313,03 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná co do částky 287 227,29 Kč, což představuje 69,64 % z celkové žalované částky. Neúspěšná byla co do částky 125 200,39 Kč, což představuje 30,36 % z celkové žalované částky.21. Z postupních smluv soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, , vyčíslená částkou 356 959,03 Kč, byla zahrnuta do souboru pohledávek postoupených společností , právnická osoba, . společnosti , právnická osoba, . a následně dne , datum, žalobkyni , Jméno žalobkyně, . Pohledávka sestávala z jistiny 326 590,83 Kč, smluvního úroku 25 563,98 Kč, úroku z prodlení 651,22 Kč a poplatků 4 153 Kč.22. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k plnění.23. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.25. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.26. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.29. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.30. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.31. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 345 000 Kč zaplatit 6 457 Kč měsíčně. Soud uvádí, že i přes to, že měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici výpisy z účtů žalovaného, nebyla data z těchto výpisů z účtů začleněna do úvahy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Byl brán příjem dle daňového přiznání, kterému ovšem nijak neodpovídají data z výpisů z účtů, naopak z výpisů z účtů jsou patrné i další závazky žalovaného, které jsou spláceny, jsou uzavírány další závazky. Zároveň žalovaný v krátké době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy čerpal hypoteční úvěr. Konečné zůstatky, jako výsledky hospodaření byly záporné, samotná skutečnost, že platby z živnosti žalovaného mohly být placeny v hotovosti je pouze spekulací, která nevyplynula z žádných údajů týkajících se ověření schopnosti splácet žalovaným.Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).32. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Rozdílné výše příjmů vyplývající z výpisů z účtu žalovaného, jeho další závazky výsledky hospodaření na účtu žalovaného objektivně vedlo k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Nelze pouze vyjít z daňového přiznání a tím dovodit výši příjmů, když z výpisu z účtu vyplývá jiný rozsah hospodaření žalovaného. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud doplňuje, že to, že úvěr byl z větší části konsolidační není známkou toho, že žalovaný je schopen navýšený úvěr splácet.33. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 345 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 287 227,29 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 287 227,29 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.34. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaný dostal den po vyhlášení rozsudku po vyhlášení rozsudku, tedy dne , datum, .35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnější, než žalovaný náhradu nákladů řízení v rozsahu 39,28 % jejich celkové výše, která by činila v částce 59 626,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 538 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 330 743,83 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva )včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 610 Kč ve výši 7 478,10 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 23 421 Kč.36. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) pro náklady řízení. Pro placení jistiny dle výroku I. soud prodloužil dobu na 60 dnů s ohledem na výši pohledávky. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.