Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 25 984 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalovanému, po využití práva navýšení úvěru, částku 20 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 4 584 Kč nejpozději do , datum, . Žalovaný se však s úhradou dostal do prodlení, a tak právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila po předchozí výzvě k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak právní předchůdkyně žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky.2. Žalovaný uvedl, že nepopírá, že mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla půjčku v tvrzené výši, žádá ale o rozložení plateb do splátek, neboť je v tíživé životní situaci a nedokáže uhradit celou částku najednou. Měl několik exekucí, snaží se splácet, aktuálně má ještě další závazek u , právnická osoba, a , právnická osoba, . Čistý měsíční příjem má 30 000 Kč, 4 600 Kč platí alimenty, 6 300 Kč hypotéku, 2 000 Kč elektřina, 3 000 Kč záloha na plyn a dále pak 6 300 Kč půjčka manželce, poté ještě náklady na auto, telefon, jídlo, takže mu moc peněz nezbývá a dokáže platit na splátky tak nanejvýš 3 000 Kč měsíčně. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, jako technik kontroly.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to včetně následných navýšení úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, konkrétně po plném načerpání částky 20 000 Kč byla splatnost sjednána na , datum, , smluvní úrok činil 4 584 Kč a RPSN činilo 489,20 % (smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , dodatek č. , číslo smlouvy, ke smlouvě o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , dodatek č. , číslo smlouvy, ke smlouvě o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , dodatek č. , číslo smlouvy, ke smlouvě o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, a obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově).4. Z verifikační platby soud zjistil, že dne , datum, přišla na účet č. , č. účtu, platba ve výši 1 Kč označená jménem žalovaného.5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila toho dne na žalobkyni pohledávku za žalovaným a ten o tom byl vyrozuměn.6. Z upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala toho dne žalovaného k okamžité úhradě částky 24 774 Kč.7. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, s potvrzením o podání zásilky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 26 084 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude se svého nároku domáhat soudní cestou.8. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, celkem částku 20 000 Kč.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.19. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to splatit poskytnutý úvěr ve výši 20 000 Kč včas. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích a že provedla lustrace v interních i externích databázích, k těmto svým tvrzením však nepředložila ničeho, kdy ve svém doplňujícím vyjádření dokonce přiznala, že těmito dokument nedisponuje. Právní předchůdkyně žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, si od žalovaného vyžádat dokumenty, kterými by svá tvrzení podložil. To se buď nestalo, nebo to nebylo žalobkyní doloženo. Uvedený postup právní předchůdkyně žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).20. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést právní předchůdkyni žalobkyně při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.21. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 20 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.22. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem doručení platebního rozkazu a do prodlení se žalovaný dostal den poté, tedy dne , datum, . Jelikož byl žalovaný od počátku aktivní a nachází se v tíživé životní situaci, kterou se ale snaží řešit a je řádně zaměstnán, rozhodl soud tak, že je povinen dlužnou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 137,92 Kč, přičemž tato částka představuje 44,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 984 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.24. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř., kdy však vzhledem k situaci žalovaného byla dána splatnost náhrady nákladů řízení v prodloužené lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku.