9 C 21/2026-83 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit celkovou částku 68 020,76 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 570 Kč, úroková sazba byla stanovena na 22,9 % ročně. Žalovaný nesplácel řádně a včas, a tak právní předchůdkyně přistoupila, poté, co žalovaného vyzvala k nápravě, k zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, . Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 686,10 Kč a poplatků ve výši 729 Kč a také příslušenství. Dále žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně s žalovaným další smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit v 36 pravidelných měsíčních splátkách formou inkasa z účtu žalovaného. Úrok byl sjednaný ve výši 22,9 % ročně. Z těchto finančních prostředků ke dni postoupení pohledávky zbývala dlužná jistina ve výši 55 639,64 Kč a dlužné poplatky 2 199 Kč + příslušenství. Dne , datum, s účinností ke dni , datum, byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zde žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného přiměřeně k povaze úvěru, provedla lustraci žalovaného v interních i externích registrech a dále si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích a tyto informace, pokud to bylo možné, kontrolovala na běžném účtu žalovaného. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 43 000 Kč v případě nároku prvého, respektive 51 957 Kč v případě nároku druhého. Zohledněné výdaje pak činily 30 341 Kč, kdy se tyto skládaly z výdajů na splátky půjček 9 179 Kč, výdajů na bydlení ve výši 12 120 Kč, výdajů na živobytí ve výši 7 042 Kč a odstátní výdaje ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnuté finanční prostředky splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 570 Kč, úroková sazba byla stanovena na 22,9 % ročně, RPSN činilo 25,43 % (návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo smlouvy, a akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , číslo smlouvy, ). Dále soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 865,76 Kč. Úroková sazba byla sjednána 22,9 % ročně, RPSN činilo 25,5 %, dále byl sjednaný poplatek za odeslání upomínky ve výši 499 Kč za každou upomínku a pojištění v ceně 340 Kč měsíčně (návrh smlouvy k půjčce na kliknutí č. , číslo smlouvy, a akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne , datum, ). Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení obou dlužných částek a upozornila jej na zesplatnění celého úvěru v případě, že dlužné částky neuhradí. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění celkové dlužné částky 74 806,15 Kč a to do , datum, . Z protokolů o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně si jednak žalovaného lustrovala v interních i externích (BRKI/NRKI/SOLUS a další) databázích, jednak si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný uvedl, že pracuje jako zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem 43 000 Kč a jeho výdaje činí 6 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na živobytí a 2 000 Kč na ostatní výdaje. Započtené splátkové zatížení činilo 9 179 Kč, započtené výdaje 12 120 Kč na bydlení, 7 042 Kč na živobytí a 2 000 Kč na ostatní. V případě druhého úvěru pak příjmy žalovaného činily 51 957 Kč a měly být ověřeny z běžného účtu žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že jde o výpis za období od , datum, do , datum, , příjmy činí celkem 66 760,72 Kč, výdaje celkem 66 391,97 Kč. Co se týče konkrétních položek, tak , datum, jde o nemocenské za období od , datum, do , datum, ve výši 22 428 Kč, dne , datum, mzda ve výši 20 474,12 Kč a dále pak jde o příchozí platby v řádech nižších tisícikorun od jiných fyzických osob. Z výdajů jsou zde nejčastěji platby kartou v potravinách, řeznictví či restauracích, dále pak odchozí částky ve výši nižších tisícovek, u kterých nelze (kromě čísla účtu) identifikovat osobu příjemce. Z přehledu zůstatků a transakční historie soud nezjistil nic k věci podstatného. Z výpisů z úvěrových účtů soud zjistil, že na první úvěr žalovaný načerpal celkem 10 000 Kč a uhradil celkem 13 363,42 Kč a na druhý úvěr načerpal celkem 100 000 Kč a uhradil celkem 82 280,49 Kč. Ze smlouvy postoupení pohledávek č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, potvrzení o přijetí úplaty ze dne , datum, , seznamů postoupených pohledávek a vyrozumění o postoupených pohledávkách ze dne , datum, soud zjistil, že s účinností ke dni , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.13. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento po