17 C 164/2021-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 13. 8. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], DIČ: BE306737958, založené ve [příjmení] [anonymizováno] [země], jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 7. 10. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč se splatností do 8. 11. 2016, žádný poplatek za sjednání úvěru nebyl dohodnut. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce původní věřitelské společnosti www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poskytnuté peněžní prostředky byly žalované zaslány na její bankovní účet. Žalovaná vyčerpala úvěr v plné výši, ani po uplynutí splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, po uplynutí lhůty splatnosti se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Následně byla pohledávka původní věřitelkou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 na žalobkyni. Současný dluh žalované činí celkem 6 000 Kč a tato částka představuje dlužnou jistinu. Žalovaná neuhradila svůj dluh ani po doručení předžalobní výzvy advokáta žalobkyně ze dne 22. 1. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec] [obec], [ulice a číslo], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následného vhození zásilky do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 16. 8. 2021. 3. K jednání, které bylo u zdejšího soudu nařízeno na den 23. 9. 2021, se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili. Zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast dopisem ze dne 16. 9. 2021. Žalovaná se z neúčasti u jednání neomluvila, přestože byla řádně a včas předvolána, předvolání k jednání jí bylo doručeno současně se žalobou a výzvou k vyjádření dne 16. 8. 2021, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 o. s. ř. Soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, resp. zástupců, když v dané věci bylo možno jednat a posléze rozhodnout na základě dosavadního obsahu spisu. 4. Zástupce žalobkyně sice požádal v dopise ze dne 16. 9. 2021 o odročení jednání v případě, kdy žalovaná bude tvrdit nové skutečnosti, anebo by z jiného důvodu soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, soud ale takto formulovanou žádost o odročení jednání za specifických podmínek neakceptoval. Žalobkyně je v daném případě po celou dobu soudního řízení zastoupena advokátem, který ji zastupuje i v mnoha jiných obdobných věcech nejen u zdejšího soudu, toto je skutečnost zdejšímu soudu známa z jeho úřední činnosti. Advokát zastupující žalobkyni by měl být schopen připravit znění žaloby tak, aby uplatněný nárok ze žalobních tvrzení logicky vyplýval a aby byl také podpořen dostatečnými důkazy. Práva znalý advokát si musel být vědom, že jeho žaloba není dostatečně prokazována doloženými listinami. Zástupce žalobkyně byl přesto soudem vyzván společně s předvoláním k jednání, aby nejpozději u jednání dne 23. 9. 2021 předložil soudu doklady, které prokazují skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného při uzavření smlouvy, a zejména doklady, které prokazují, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného dluh splácet. Zástupce žalobkyně na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, důvody tohoto svého postupu nesdělil. Za této situace soud nepovažoval za procesně přípustné, aby bylo jednání znovu odročeno za účelem předložení důkazů, k jejich předložení byla již jednou žalobkyně prostřednictvím svého advokáta marně vyzvána. 5. V daném řízení bylo v první řadě zjištěno, že žalobkyně nepředložila soudu žádnou písemnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě mělo dojít k poskytnutí peněz žalované. Ke svému tvrzení, že dne 7. 10. 2016 došlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovanou žalobkyně předložila pouze vlastní fakturu č. 714490 vystavenou dne 7. 10. 2016. Není tedy zřejmé, zda vůbec jednala právní předchůdkyně žalobkyně s někým o uzavření smlouvy, zda to byla právě žalovaná a zda žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru ve znění, jaké žalobkyně tvrdí. Soud tak nemohl vyhodnotit žádná práva a povinnosti obou smluvních stran. 6. Dále bylo v řízení prokázáno na základě sdělení [právnická osoba] ze dne 12. 8. 2021, že žalovaná je majitelkou a jedinou disponentkou účtu č. [bankovní účet] a v období od 7. 10. 2016 do 12. 10. 2016 byla na tento účet připsána částka 6 000 Kč od společnosti [právnická osoba] 7. Podle obsahu podacího lístku ze dne 22. 1. 2020 byla na úředně evidovanou adresu žalované v době doručování, tj. na adresu v [obec], [příjmení] [obec a číslo] odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 8. V řízení bylo nakonec prokázáno na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku v tomto řízení vyplývá z písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, na základě které žalobkyně nabyla v řízení uplatněnou pohledávku od původní věřitelské společnosti [právnická osoba] V řízení naopak nebylo prokázáno uzavření řádné smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když předložené listiny neobsahují podpis žalované, žalobkyně ani neprokázala, že by totožnost žalované při sjednávání smlouvy byla řádně ověřena a že by se jednalo o skutečný projev vůle žalované. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet dne 7. 10. 2016 částku 6 000 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru, je třeba převedení částky 6 000 Kč na bankovní účet žalované právně hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. 11. Nad rámec výše uvedeného je nutno uvést, že žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila soudu žádné doklady o tom, jakým způsobem zjišťovala a jakým způsobem vyhodnocovala tzv. úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby s úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z výše uvedeného vyplývá, že uzavřenou smlouvu o úvěru, která je ve skutečnosti smlouvou o zápůjčce, by soud vyhodnotil jako neplatnou, i kdyby byla prokázána vůle žalované takovou smlouvu uzavřít. 12. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 6 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, tj. ve výši 8,05 % ročně od 4. 2. 2020 do zaplacení. 13. Žalovaná byla prokazatelně požádána o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní upomínce ze dne 22. 1. 2020 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na úředně evidovanou adresu pobytu žalované. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 27. 1. 2021. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pojem„ bez zbytečného odkladu“ občanský zákoník v žádném ze svých ustanovení nespecifikuje. V ustanovení § 1959 písm. e) občanského zákoníku je specifikován pojem„ ihned“ jako doba zpravidla„ do pěti dnů“ a podle komentáře k zákonu doba„ bez zbytečného odkladu“ má být vykládána jako doba delší, tj. asi 7 – 10 dnů. V daném případě se soud kloní k názoru, že by měla žalovaná platit do 7 dnů od doručení výzvy, a to s ohledem na nevysokou částku dluhu, a také s ohledem na to, že v případě platnosti ujednané smlouvy b