26 C 289/2021-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 34 168 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 660,55 Kč. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 22. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 4 158 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve lhůtě do 30. 3. 2019 Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a její výše 9 960 Kč odpovídá prodlení žalované za období od 31. 3. 2019 do 10. 8. 2020. Částka 50 Kč představuje paušální náhradu nákladů na upomínání. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Podáním doručeným soudu dne 26. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 14 168 Kč (poplatek za úvěr, smluvní pokuta a náhrada nákladů upomínání). V této části bylo řízení zastaveno podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř., kdy souhlasu žalované s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně nebylo ve smyslu ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. třeba. 4. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 8. 2018 a ze dne 28. 2. 2019, obchodních podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, dohody o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o přijetí platby ze dne 1. 9. 2020, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 9. 9. 2020, výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 5. 2021 včetně podacího archu ze dne 5. 5. 2021 a výpisů z účtu [číslo] ze dne 8. 6. 2018, 22. 8. 2018, 27. 8. 2018, 29. 8. 2018 3. 9. 2018. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. Listina obsahující smluvní ujednání sice nebyla žalovanou podepsána, ale žalovaná provedla verifikační platbu ve výši 1 Kč na účet úvěrující společnosti dne 8. 6. 2018 z účtu vedeného na její jméno. Žalovaná listinu nijak nezpochybnila a soud má tedy za to, že smlouva byla uzavřena ve znění zaznamenaném v této listině. Úvěrující poskytla žalované na její účet uvedený ve smlouvě částky v celkové výši 20 000 Kč (1 000 Kč dne 22. 8. 2018, 10 000 Kč dne 27. 8. 2018, 8 000 Kč dne 29. 8. 2018 a 1 000 Kč 3. 9. 2018). Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě částky 24 158 Kč (jistina úvěru a poplatek za jeho poskytnutí) ve lhůtě do 30. 3. 2019. Z dohody o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 9. 2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu, který obsahuje i pohledávku za žalovanou uplatněnou v tomto řízení. Postupitel oznámením ze dne 8. 9. 2020 sdělil žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a toto oznámení bylo dle podacího archu odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalované dne 9. 9. 2020. Následně žalobkyně dopisem ze dne 3. 5. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy tento dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka dne 5. 5. 2021. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou po částečném zpětvzetí kromě části nároku na úrok z prodlení, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně je daná na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně nabyla od původního věřitele společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Postupitel postoupení pohledávky žalované řádně oznámil. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, avšak dle soudu je smlouva neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, netvrdila, že by tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni, uhradila, a proto byl zavázána k jejímu zaplacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 občanského zákoníku v sazbě k prvnímu dni prokázaného prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale toliko za dobu od 12. 5. 2021 do zaplacení v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 3. 5. 2021, k jejímuž doručení žalované došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 10. 5. 2021, další den nastala splatnost a v prodlení je žalovaná nejpozději ode dne 12. 5. 2021. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a nebyla prokázána ani dřívější výzva k plnění, která by byla odeslána žalované. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 20 000 Kč, tj. 59 % předmětu řízení, neúspěšná co do částky 14 168 Kč, ohledně které vzala žalobu zpět, aniž by to bylo pro chování žalované, tj. co do 41 % předmětu řízení. Žalobkyně má tak nárok na náhradu 18 % nákladů řízení (59 - 41). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 651 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 199 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč dle z částky odpovídající 21% DPH z přiznané odměny a režijních paušálů dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč, přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně je evidováno u zdejšího soudu pod Spr [číslo]. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), přičemž odměna za jeden úkon činí 300 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, to vše dle § 14b advokátního tarifu. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 477 Kč, tj. 18 % z částky 2 651 Kč.