19 C 71/2022-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 22. 7. 2022 se domáhala žalobkyně po žalované úhrady částky 13 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,36% ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 233,75 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 669,90 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi původním věřitelem – společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovanou byla dne 6. 8. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč úvěru a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 měsíčních splátkách po 300 počínaje dnem 13. 8. 2020 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na 30. 9. 2021 Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou sdělených rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, tyto informace byly ověřeny a zaznamenány do karty zákazníka, také nahlédnutím do databází; tedy byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a do sjednané doby splatnosti závazek nesplatila. Uhradila částku ve výši 5 000 Kč, a to do okamžiku postoupení pohledávky. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek účinnou ze dne 7. 1. 2022 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2022. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Celková dlužná částka ve výši 13 000 Kč představuje dlužnou jistinu 10 000 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 3 000 Kč, dále příslušenství pohledávky. Předžalobní upomínkou byla žalovaná upomínána o úhradu dlužné částky. 2. Žalovaná se v rámci svého přednesu potvrdila převzetí částky a rovněž provedenou úhradu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná je v evidenci úřadu práce, její žádosti o přiznání invalidního důchodu nebylo vyhověno, manžel je osobou těžce invalidní, upoutanou na invalidní vozík. 3. Na základě provedených důkazů, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. 1401212819 ze dne 6. 8. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 se seznamem postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022, poštovního lístku ze dne 4. 2. 2022, předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 a poštovního podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 6. 8. 2020 písemně uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, neúčelový hotovostní. Žalovaná se zavázala částku splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (celkem 18 000 Kč) v 60 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč. Žalobkyně jako postupník uzavřela dne 7. 1. 2022 se společností [právnická osoba] jako postupitelem smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovanou, která je předmětem tohoto sporu. Žalovaná byla o postoupení pohledávek věřitele - společnosti [právnická osoba] vyrozuměna přípisem ze dne 3. 2. 2022. Dne 4. 2. 2022 bylo oznámení podáno k poštovní přepravě. Dopisem byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši celkem 16 600 Kč bez příslušenství ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k plnění částky 14 789,05 Kč. 4. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu citovaných zákonných ustanovení žalobě, byť nikoli v plném rozsahu, vyhověl. V řízení vzal soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně jako společnost podnikající v oblasti finančních služeb poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou sjednaných splátek. Uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, v řízení nebyly tvrzeny, tím spíše ani prokázány žádné konkrétní kroky směřující k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý případný deklaratorní projev žalované o příjmech a výdajích rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje, nadto žádná„ zákaznická karta“ ani jiné doklady o posuzování úvěruschopnosti žalované předloženy ani nebyly. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalovaná zaplatila na úvěr 5 000 Kč, nesplaceno tedy zůstává 5 000 Kč, ve zbytku není žalobní požadavek žalobkyně (kterážto je aktivně legitimována ve sporu dle ust. 1879 o.z.) po právu. Jelikož se však žalovaná dostala prokazatelně do prodlení s úhradou peněžité částky ve smyslu ust. 1968 o. z., byla jí též uložena povinnost podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši, avšak až od data 18. 2. 2022, když soud dospěl k závěru, že vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení byla výzvou ze dne 3. 2. 2022 podanou k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022, k doručení došlo ve smyslu ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, plněno mělo být do 10 dnů (do 17. 2.), od 18. 2. 2022 je pak v prodlení s úhradou. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou lze totiž bezpochyby považovat za výzvu k plnění, resp. jednostranné určení času plnění věřitelem (§ 1958 o. z.). Ve zbytku byla proto žaloba zamítnuta. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně procesně úspěšná žalovaná se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdala.