21 C 392/2021-93 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 136 347 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které poskytla žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, úvěr byl proto zesplatněn ke dni [datum]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala proto zaplacení zůstatku úvěru ve výši 133 420,90 Kč, úroku z úvěru ve výši 1 742,70 Kč, úroku z prodlení 1 161,85 Kč a poplatků ve výši 1 183,40 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že ji uzavřela [právnická osoba], jako věřitel, se žalovaným. Podle této smlouvy se [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 125 000 Kč a žalovaný se zavázal věr splatit do [datum] v měsíčních splátkách po 2 354 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,99 % a výši RPSN 17,85 %. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný a jeho příjem činí 24 631 Kč měsíčně a za nájem platí 7 000 Kč měsíčně. Výši příjmu žalovaný doložil. (Zjištěno z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne [datum]). Z historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr dne [datum] ve výši 125 000 Kč a v nepravidelných splátkách zaplatil celkem 35 843,05 Kč. Žalovaný byl vyzván [právnická osoba], k zaplacení dlužné částky (zjištěno z výzvy ze dne [datum]) a následně byl úvěr zesplatněn ke dni [datum] (Zjištěno z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne [datum]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že [právnická osoba], postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru žalobkyni. [právnická osoba], oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni v písemném oznámení ze dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum] zástupcem žalobkyně písemnou upomínkou ze dne [datum] (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu). Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť bylo prokázáno, že jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně však pouze prokázala, že před poskytnutím úvěru byla ověřena pouze příjmová stránka žalovaného, nebyly však ověřeny výdaje žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Soud proto podle § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k zaplacení dosud nesplacené jistiny, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz), neboť úspěch obou účastníků byl stejný.