22 C 314/2021-75 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 732 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] podle které žalovanému poskytla na jeho účet částku 30 000 Kč dne [datum]. Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu s úrokem, a to v 36 měsíčních splátkách po 2 526 Kč v měsíčních splátkách, nezaplatil však ničeho. Žalobkyně úvěr úročila, jako kdyby měl úrok sazbu 14,01 % ročně podle sazby dle časových řad [příjmení] v souladu s ů [číslo] zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalobkyně úvěr zesplatnila dne [datum]. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátek až ve výši 13 % výše splátky. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny úvěru 30 000 Kč, smluvní pokuty 732 Kč a příslušenství. Pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení a dne [datum] byl vydán rozhodčí nález č. j. 103 Rozh 7908/2017-7, avšak následně vedené exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. (Usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne [datum] a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020 č. j. 66 Co 500/2019-219) 2. Žalobkyně dále tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, který uvedl, že jeho příjmy jsou 22 141 Kč měsíčně a jeho výdaje 7 800 Kč měsíčně. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány doklady předloženými žalovaným (potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a smlouva o nájmu bytu). Dále žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného v databázích NRKI, [příjmení], IR a vycházela z životného minima stanoveného zákonem. Žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Z rozhodčího nález č. j. 103 Rozh 7908/2017-7, usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne [datum] a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020 č. j. 66 Co 500/2019-219 bylo zjištěno, že nárok z v této věci uplatňované pohledávky byl žalovanému uložen k zaplacení rozhodčím nálezem ze dne [datum], přičemž exekuce vedená na tomto podkladě byla zastavena z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. 5. Z listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím, a to prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovaný smlouvu podepsal dne [datum] a žalobkyně smlouvu podepsala téhož dne a připojila akceptační doložku dne [datum]. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni v 36 měsíčních splátkách po 2 526 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku ve výši 90 936 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 148,18 % ročně. 6. Z listiny označené jako společné prohlášení o poskytnutí osobního účtu a ze souhlasu s inkasem ve prospěch cizích účtů bylo zjištěno, že majitel účtu č. [bankovní účet] [jméno] [příjmení] udělila souhlas s vyplacením úvěru pro žalovaného na tento účet s tím, že z tohoto účtu budou hrazeny měsíční splátky. 7. Z listiny označené jako hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný na tomto elektronicky vyplněném formuláři uvedl, že má příjem ve výši 22 141 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 3 800 Kč měsíčně a výdaje na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní 4 000 Kč měsíčně, tedy celkem 7 800 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v družstevním bytě a je zaměstnán u [jméno] [příjmení], [IČO]. 8. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance bylo zjištěno, že žalovaný je u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] zaměstnán od [datum] jako řadový pracovník na dobu neurčitou a jeho průměrný měsíční příjem činil 22 141 Kč. 9. Ze smlouvy o nájmu bytu soud zjistil, že nájem pro žalovaného byl sjednán na dobu určitou do [datum] s měsíčním nájemným 6 100 Kč měsíčně. 10. Z výpisu nebankovního registru klientů ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný dosahuje CBS skóre 436. 11. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že návrh na uzavření úvěrové smlouvy schválila. (Zjištěno z oznámení o schválení úvěru a dodejky). 12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr dne [datum] a nezaplatil ničeho. Z výpisu bankovního účtu bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne [datum] vyplacena na účet [bankovní účet] částka 30 000 Kč. 13. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovavému vyúčtovala smluvní pokutu 530 Kč splatnou dne [datum], z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovavému vyúčtovala smluvní pokutu 202 Kč splatnou dne [datum]. 14. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] ve lhůtě do 15 dnů od odeslání výzvy. 15. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 20. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 21. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 22. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 23. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], sp. zn. C [číslo], který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 24. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní ne