23 C 326/2022-61 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 45 488,57 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 41 050,41 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla na základě písemné žádosti – žádosti o revolvingový/spotřebitelský úvěr dne 4. 3. 2016 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcová smlouva o platebních službách [číslo] (dále také jako Smlouva) a dne 4. 3. 2016 na ni navazující Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky (dále též jen VOP), na základě které žalobce umožnil žalované čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, jež byl následně navýšen do výše úvěrového rámce 45 000 Kč, prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná vyčerpala ke dni 30. 7. 2021 peněžní prostředky v celkové výši 166 194,44 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný revolvingový úvěr spolu s dohodnutým úrokem a pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z poskytnutého úvěrového rámce, nejméně však ve výši 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek revolvingového úvěru, a proto žalobce požadoval dle VOP, které byly nedílnou součástí Smlouvy, rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z každé částky, s jejímž splácením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů. Žalované byla naúčtována smluvní pokuta v částce 656,50 Kč. V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru odstoupil žalobce dopisem ze dne 25. 8. 2021 od Smlouvy, zesplatnil nesplacenou část jistiny úvěru ke dni 30. 9. 2021 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky ve výši 45 488,57 Kč. Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná na dluh ničeho. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 38 805,31 Kč, na úroku částku 4 438,16 Kč, na dlužných poplatcích za upomínky částku 600 Kč, na pojistném částku 988,60 Kč a na smluvní pokutě částku 656,50 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, zabýval se soud nejprve otázkou, zda český soud má právo rozhodnout v této věci a dále pak, podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že žalovaná má místo trvalého bydliště v České republice, a to v obvodu Okresního soudu v Karviné, byla věc posouzena a rozhodnuta Okresním soudem v Karviné, a to podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena podle českého právního řádu a realizována na území České republiky. 4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to z Žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr/ Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcová smlouva o bankovních službách [číslo] ze dne 4. 3. 2016, Upomínky – poslední možnosti mimosoudního vymáhání ze dne 19. 7. 2021, Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 8. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 25. 8. 2021, sazebníku pro úvěry platného od 11. 3. 2020, Produktových podmínek pro revolvingové úvěry účinných od 1. 6. 2015, Všeobecných obchodních podmínek účinných od 1. 6. 2015, interního výpisu o čerpání úvěru z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet], transakční historie úvěrového účtu, interního výpisu – čerpání úvěru (platební transakce z platební karty) za období od 26. 7. 2016 do 20. 5. 2019 a z Výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo] ze dne 4. 10. 2021 včetně poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou (úvěrovaná) dne 4. 3. 2016 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a rámcovou smlouvu o bankovních službách [číslo]. Předmětem smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr formou úvěrového rámce ve výši 20 000 Kč, který byl následně navýšen do výše úvěrového rámce 45 000 Kč a který se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 22,68 % ročně, pojištěním a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z poskytnutého úvěrového rámce, nejméně však ve výši 500 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když nehradila splátky úvěru řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobce dopisem (odstoupením) ze dne 25. 8. 2021 odstoupil od úvěrové smlouvy. Dle čl. IV. bodu A – Přehled finančních důsledků nesplácení úvěru žalovaná souhlasila s tím, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru po dobu více než 30 dnů, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 8 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalované byla naúčtována smluvní pokuta v částce 656,50 Kč. Žalovaná čerpala peněžní prostředky z revolvingového úvěru průběžně a vyčerpala z revolvingového úvěru částku 166 194,44 Kč a uhradila na platbách v rámci revolvingového úvěru částku 168 172 Kč, přičemž poslední platbu na dluh zaplatila dne 5. 2. 2021 ve výši 9 375 Kč. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou k plnění) ze dne 4. 10. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky úvěru spolu s příslušenstvím. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. 14. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 14. 11. 2022, že žalobce prověřoval schopnost žalované splácet revolvingový úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků SOLUS, BRKI, NRKI, v databázi insolvenčního rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES, v interních záznamech žalobce, získal informace přímo o