17 C 327/2022-98 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 23. 8. 2022 a která byla doplněna podáními doručenými soudu dne 13. 10. 2022 a dne 1. 8. 2023, domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 12 295,06 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 je aktivně legitimována k podání této žaloby, kdy její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejichž rámci si strany sjednaly vedení bankovního účtu pro žalovaného a také následně poskytování kontokorentního úvěru. Před poskytnutím zápůjčky původní věřitelka řádně prozkoumala majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet dluh ve smyslu ustanovení §§ 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což je v žalobě i v doplnění žaloby podrobně popsáno. Žalovaný porušil smluvní povinnosti tím, že mu vznikl nepovolený záporný zůstatek na účtu. Žalobkyně za této situace odstoupila od smlouvy a debetní zůstatek ve výši 10 495,06 Kč převedla dne 7. 7. 2020 na nově vzniklý úvěrový účet. Dluh žalovaného činí 12 295,06 Kč a tato částka zahrnuje jednak uvedený nepovolený dluh vzniklý nepovoleným přečerpáním účtu ve výši 10 495,06 Kč a jednak poplatky a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizované úroky z prodlení ve výši 701,52 Kč a běžný smluvní úrok i úrok z prodlení. 2. Opatrovnice žalovaného se k věci vyjádřila v přípise datovaném 11. 7. 2023. Opatrovnice se žalobním požadavkem nesouhlasila a namítala neplatnost úvěrové smlouvy. Nemůže se vyjádřit k tomu, zda žalovaný skutečně uzavřel se žalobkyní smlouvu o bankovních produktech a službách či nikoli, neboť není možno získat jeho stanovisko. Není možno se vyjádřit ani k tomu, zda žalovaný skutečně úvěrový limit vyčerpal či nikoli. Je však na žalobkyni, aby tato svá tvrzení náležitě prokázala. V případě prokázání uzavření smlouvy i čerpání úvěru žalovaným, žalovaný namítá neplatnost úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně nedostatečně zjistila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením dané smlouvy, jak jí ukládá ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně prozatím pouze odkazuje na deklarace žalovaného v rámci žádosti o úvěr ohledně jeho příjmů, pracovního poměru, vlastního bydlení a celkového příjmu domácnosti, avšak nedokládá k těmto deklaracím žalovaného žádné listiny, na základě nichž by si tvrzení žalovaného ověřovala. I pokud by žalobkyně prokázala svá tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, pak je nutno poukázat na skutečnost, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti dospěla k závěru, že žalovaný je schopen dosáhnout úvěru do výše 7 000 Kč. Jak však vyplývá ze žaloby, žalobkyně měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši přesahující 10 000 Kč, přičemž na úvěr dané výše nebyla úvěruschopnost žalovaného zjištěna. I z tohoto důvodu považuje žalovaný úvěrovou smlouvu za neplatnou. 3. U jednání dne 3. 10. 2023 žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět, a to o smluvní úrok z dlužné jistiny 10 495,06 Kč ve výši 29,00 % ročně za dobu od 12. 11. 2020 do zaplacení. O uvedeném procesním úkonu žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 96 o. s. ř. tak, že řízení v části odpovídající zpětvzetí žaloby zastavil. 4. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách včetně Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 19. 12. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], na základě které se smluvní strany dohodly o vzájemných právech a povinnostech při poskytování bankovních produktů a služeb; současně byl žalovanému povolen kontokorent do limitní výše 7 000 Kč, byly dohodnuty příslušné úrokové sazby a poplatky za upomínky, za vedení účtu apod. Podle obsahu výpisů z účtu za období měsíců července 2020 až listopadu 2021 žalovaný vyčerpal ze svého účtu dne 7. 7. 2020 částku 10 495,06 Kč, v této výši zůstával dluh na jistině po celé označené období, narůstaly úrok a poplatky. Podle platební historie došlo k ukončení smlouvy ke dni 10. 11. 2020, dluh na jistině činil k uvedenému datu 10 495,06 Kč a na poplatcích za upomínky žalovaný dluží 3x 600 Kč, tj. 1 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 včetně přílohy bylo dále zjištěno, že touto smlouvou byla pohledávka společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 30. 11. 2021. Žalovaný byl současně vyzván k úhradě dluhu, s tím, že v případě nezaplacení bude dluh vymáhán soudně. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2022 prostřednictvím advokáta žalobkyně, dopis byl odeslán doporučenou poštou dne 14. 4. 2022 na adresu trvalého pobytu žalovaného ve [anonymizováno], [ulice a číslo], [země], která byla zároveň uvedena jako kontaktní adresa žalovaného ve smlouvě uzavřené s předchůdkyní žalobkyně. 5. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 7. 10. 2022 k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že úvěruschopnost banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi jejich společnosti a s principy obezřetného úvěrování. Vycházela z údajů poskytnutých žádosti žalovaného ze dne 19.12.2019, které ověřovala dále uvedenými způsoby. V rámci posouzení úvěruschopnosti kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MV ČR, atd. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Výsledky schvalování úvěrových obchodů jsou uloženy v interních databázích a systémech společnosti, přičemž je s nimi nakládáno dle platných právních předpisů. Z výše uvedeného vyplývá, že banka postupovala s odbornou péčí a řádně posoudila úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a relevantní judikaturou. Z připojené tabulky soud zjistil, že deklarovaný čistý měsíční příjem klienta činil 19 759 Kč, příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, a takto zjištěný čistý měsíční příjem klienta činil 19 759 Kč. Počet zdrojů příjmu – 1, zároveň čistý měsíční příjem domácnosti 30 000 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 65,86 %. Dosavadní interní splátky činí 5 707,74 Kč měsíčně, dosavadní externí splátky činí 0 Kč a ostatní výdaje 0 Kč. Požadovaná výše úvěru/rámce činí 7 000 Kč. 6. Po provedeném dokazování a vyhodnocení důkazních zjištění soud dospěl k závěru, že žalobní požadavek žalobkyně po provedeném částečném zpětvzetí je zcela důvodný. 7. Zjištěný skutkový stav soud vyhodnotil podle příslušných ustanovení právních norem a dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 12. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., limit čerpání úvěru byl dohodnut na částku 7 000 Kč. Podle názoru soudu je označená smlouva neplatná. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila své povinnosti uvedené v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že by před uzavřením smlouvy řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě porovnání jeho příjmů, výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jedná se o absolutní neplatnost, ke které je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Podle uvedeného rozhodnutí články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, týkající se smluv o spotřebitelském úvěru, vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. ukládají povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice brání vnitrostátní úpravě, aby posoudila neplatnost úvěrové smlouvy pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. 8. Žalobkyně nepřesvědčila soud o tom, že její právní předchůdkyně dostačujícím způsobem ověřila příjmy žalovaného. Závěry banky o příjmových poměrech žalovaného nejsou jednoznačné. [příjmení] údajně ověřovala výši příjmů žalovaného„ z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr“. Není uvedeno, z jakého data tato„ jiná žádost“ byla, nikde není