19 C 134/2023-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 6. 4. 2023 se domáhala žalobkyně po žalovaném úhrady částky 20 906,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 787,82 Kč od 17. 8. 2022 do 14. 12. 2022, s úrokem 23,99% ročně z částky 19 706,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 19 706,68 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 12. 2022 mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba] a mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s. uzavřené dne 7. 1. 2023 banka uzavřela se žalovaným dne 31. 5. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty č. 2842023, která je smlouvou o úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o vydání kreditní karty byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a ceník produktů a služeb. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99% ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Současně byl žalovaný povinen platit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Podle smluvních podmínek byla banka oprávněna prohlásit všechny pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné; v souladu s těmito podmínkami banka dopisem ze dne 16. 8. 2022 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 19 706,68 Kč, z částky ve výši 1 787,82 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku, z částky 1 200 Kč za poplatky, přičemž žalobkyně požadovala dále smluvní úrok ve výši 23,99% z částky 19 706,68 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a od shodného data 15% úrok z prodlení. Žalovaný neplnil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání soudu dne 26. 6. 2023 se účastníci nedostavili, předvoláni byli řádně a včas; právní zástupkyně žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Jelikož nikdo z účastníků nepožádal včas a z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedených důkazů, a to z listiny označené údaje klienta (fyzická osoba), ze dne 31. 5. 2019, protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE č. 2842023 ze dne 31. 5. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 5. 2019, protokolu o převzetí kreditní karty ze dne 12. 6. 2019, sdělení [právnická osoba] ze dne 24. 1. 2023, sdělení o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 18. 8. 2022, Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018, potvrzení úplaty ze dne 6. 1. 2023, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 2. 2023 a seznamů odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a seznamů odeslaných předžalobních výzev bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 31. 5. 2019 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 20 000 Kč jako spotřebitelský úvěr; dne 12. 6. 20219 žalovaný osobně oproti podpisu převzal ve smlouvě specifikovanou kreditní kartu. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet měsíčními splátkami dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy. Dne 16. 8. 2022 banka prohlásila závazky žalovaného ze smlouvy o kreditní kartě za okamžitě splatné ke dni 16. 8. 2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2022 a následnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Výzvou ze dne 7. 2. 2023 byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně vyzýván k úhradě, téhož dne byla zásilka žalobkyně podána k poštovní přepravě. 4. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle ust. § 2993 věta prvá o. z. plní-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 7. Soud po provedeném dokazování a ve smyslu citovaných zákonných ustanovení žalobě, byť nikoli v plném rozsahu, vyhověl. V řízení vzal soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně jako společnost podnikající v oblasti finančních služeb poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč (ve formě úvěrového limitu, žalovaný se zavázal částku vrátit formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je bezesporu ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a věřitel jako podnikatel. Tento však nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, v řízení nebyly prokázány žádné konkrétní kroky směřující k řádnému a úplnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; pouhý deklaratorní projev žalovaného o příjmech ve výši 18 000 Kč i s případným nahlédnutím do registrů rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče věřitele tak, jak zákon vyžaduje. Z listiny označené Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že deklarován byl příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč, tento jednak nebyl žádným způsobem dokladován, nijak nebyly dále zjišťovány konkrétní osobní, majetkového, příjmové a výdajové poměry žalovaného. Z listin dále vyplývá, že jediný doklad, který žalovaný předkládal dne 31. 5. 2019 ke své žádosti o vydání kreditní karty, byl občanský průkaz a téhož dne (31. 5. 2019) banka dle protokolu deklaruje, že nebyly pochybnosti o schopnosti klienta úvěr splácet. Byť bylo v protokolu uvedeno provedení individuálního hodnocení osoby žalovaného, nelze dovodit závěr o obezřetném úvěrování. Neposoudil-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu. Plnil-li proto věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalovaný žalobkyni ani její právní předchůdkyni neplnil v celém rozsahu, nesplaceno z úvěrového rámce zůstalo 19 706,68 Kč, ve zbývající části žalobního žádání není požadavek žalobkyně po právu. Úrok z prodlení (§§ 1968, 1970 o. z.) byl přiznán v návaznosti na doručování upomínky ze dne 7. 2. 2022, neboť ji lze považovat za výzvu k plnění, resp. jednostranné určení času plnění věřitelem (§ 1958 o. z.). Soud tedy dospěl k závěru, že vyzván k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný až touto výzvou podanou k poštovní přepravě 7. 2. 2022, den třetí je v pochybnostech považován za den doručení (dojití do dispozice žalovaného dle § 573 o.z.), dne 11. 2. 2022 mohl žalovaný plnit a až od data následujícího je proto v prodlení. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku i s příslušenstvím (ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla v řízení aktivně legitimována v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 o.z.). 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na poměrný úspěch účastníků ve sporu ve vztahu k celému předmětu řízení. Je přitom zapotřebí na tomto místě zdůraznit (zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08), že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky samotné, nýbrž i jejího příslušenství.