26 C 214/2023-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 4. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 536,66 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč od 7. 12. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 6. 5. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku ve výši 4 126 Kč ve lhůtě do 5. 6. 2022 Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a její výše 2 366 Kč odpovídá prodlení žalovaného s úhradou částky 13 000 Kč za období od 6. 6. 2022 do 5. 12. 2022. Dlužná částka sestává z jistiny 13 000 Kč, smluvní pokuty 2 366 Kč, úroku 4 226 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 183 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 761,66 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne 27. 7. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 6 592 Kč (smluvní pokuta a úrok z úvěru). V této části bylo řízení zastaveno podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř., kdy souhlasu žalovaného s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně nebylo ve smyslu ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. třeba. 4. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 5. 2022, obchodních podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 12. 2022 včetně podacího archu ze dne 13. 12. 2022, výzvy před podáním žaloby ze dne 27. 3. 2023 včetně podacího archu ze dne 29. 3. 2023, výpisů z účtu č. [bankovní účet] ze dne 27. 4. 2022, 6. 5. 2022 a 13. 5. 2022, výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, potvrzení o provedení transakce ze dne 6. 12. 2022 a dopisů zástupce žalobkyně ze dne 9. 12. 2022 a ze dne 13. 1. 2023. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 5. 2022 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč za úrok ve výši 4 126 Kč se splatností do 5. 6. 2022. Z výpisů z bankovního účtu úvěrujícího bylo zjištěno, že žalovaný dne 27. 4. 2022 poukázal na tento účet z účtu vedeného na jeho jméno č. [bankovní účet] částku 0,01 Kč a následně úvěrující společnost poukázala na tento účet žalovaného dne 6. 5. 2022 částku 2 000 Kč a dne 13. 5. 2022 částku 18 000 Kč, to vše jako půjčku, resp. dodatečnou půjčku [číslo]. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 11. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Postupitel oznámením ze dne 9. 12. 2022 sdělil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a toto oznámení bylo dle podacího archu odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne 13. 12. 2022. Následně žalobkyně dopisem ze dne 27. 3. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy tento dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka dne 29. 3. 2023. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou po částečném zpětvzetí kromě nároku na náklady na uplatnění nároku a části nároku na úrok z prodlení, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně je daná na základě řádně odeslaného oznámení postupitele o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně nabyla od původního věřitele společnosti [právnická osoba] postoupením. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, avšak dle soudu je smlouva neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč, netvrdil, že by tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni, uhradil, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že nedoplatek jistiny úvěru činí 13 000 Kč, a tuto částku byl zavázán žalovaný uhradit žalobkyni, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 občanského zákoníku v sazbě k prvnímu dni prokázaného prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale toliko za dobu od 5. 4. 2023 do zaplacení v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 27. 3. 2023, k jejímuž doručení žalovanému došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 3. 4. 2023, další den nastala splatnost a v prodlení je žalovaný nejpozději od 5. 4. 2023. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a soud náhradu nákladů řízení rozdělil podle procesního úspěchu obou účastníků. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 000 Kč, tj. 85 % předmětu řízení, neúspěšná co do částky 2 366 Kč (bez úrokového příslušenství), ohledně které vzala žalobu zpět, aniž by to bylo pro chování žalovaného, tj. co do 15 % předmětu řízení. Žalobkyně má tak nárok na náhradu 70 % nákladů řízení (85 - 15). Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 2252 Kč a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč, přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně je evidováno u zdejšího soudu pod Spr [číslo]. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), přičemž odměna za jeden úkon činí 300 Kč a režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, to vše dle § 14b advokátního tarifu. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením žádné další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1 576 Kč, tj. 70 % z částky 2 252 Kč.