107 C 279/2025-41 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, uzavřela s žalovanou dne 3. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy předala právní předchůdkyně žalobkyně žalované při uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 23 560 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách ve výši 454 Kč (poslední splátka splatná dne 2. 1. 2024). Pohledávka z předmětné smlouvy byla z původní věřitelky postoupena na žalobkyni a toto bylo žalované oznámeno. Žalovaná od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila na smlouvu celkem 7 860 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením shora uvedených smluv řádně, když vycházela z informací, které poskytla žalovaná ohledně svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, karty zákazníka (žádostí o zápůjčku). Žalovaná od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně na dlužnou částku ničeho dalšího.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek z 27. 1. 2025 a podacího lístku z 27. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, se všemi právy a povinnostmi na žalobkyni a této bylo postoupení oznámeno dopisem z 27. 1. 2025, odeslaným doporučeně dne 27. 2. 2025, ve kterém byla současně vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení.4. Ze smlouvy č. , hodnota, z 3. 1. 2023 vč. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 3. 1. 2023 mezi společností , právnická osoba, (právní předchůdkyní žalobkyně) a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované v hotovosti v den podpisu částku 13 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit 23 560 Kč (tj. jistinu 13 000 Kč, úrok 6 463 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 597 Kč) v pravidelných 52týdenních splátkách ve výši 454 Kč, poslední splátka ve výši 406 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené na zadní straně smlouvy. Podle smlouvy je úroková sazba stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 86 %.5. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 3. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala o spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč, v den sepsání sdělila právní předchůdkyni žalobkyně, že má měsíční příjem ve výši 8 333 Kč, další příjem 630 Kč, další příjmy domácnosti jsou 16 500 Kč a její pravidelné měsíční výdaje jsou odhadem ve výši 4 000 Kč, nemá externí ani interní splátky, bydlí v nájmu, je svobodná, nejvyšší dosažené vzdělání základní, nevlastní automobil, má 1 vyživovací povinnost, nemá bankovní účet na své jméno, nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti (než právní předchůdkyně žalobkyně) a toto měla doložit složenkami za období 11-12/2022 a výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky z 10. 8. 2022.6. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 3. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu za období od 3. 1. 2023 do 16. 8. 2023 celkem 7 860 Kč.7. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, soud zjistil, že předmětem řízení byly postoupené nároky žalobkyně z titulu nesplacené smlouvy o zápůjčce uzavřené původně mezi společností , právnická osoba, a jinou fyzickou osobou, než je žalovaná v tomto řízení.8. Z výzvy k plnění z 16. 4. 2025 a podacího lístku z 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy č. , hodnota, do 1. 5. 2025, tato jí byla odeslána doporučeně dne 16. 4. 2025.9. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně předala dne 3. 1. 2023 žalované částku 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem, poplatky v celkové výši 23 560 Kč v 52týdenních splátkách. Na tuto žalovaná uhradila od uzavření smlouvy celkem částku 7 860 Kč. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno a byla vyzvána k úhradě dlužné částky.10. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalované bylo postoupení řádně oznámeno dopisem ze dne 27. 1. 2025. Mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce v hotovosti dle § 2 390 o. z., dle které právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované peněžní prostředky v hotovosti dne 3. 1. 2023 ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s úroky, poplatky ve výši 23 560 Kč v pravidelných 52týdenních splátkách. V době od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem 7 860 Kč, od postoupení pohledávky do dne rozhodnutí soudu nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na zápůjčku něčeho uhradila, ať již původní věřitelce či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavírání smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitelky, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitelky nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdkyně tuto svou povinnost splnila tím, že se dotazovala žalované na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, avšak k tomuto tvrzení doložila pouze vyplněnou kartu zákazníka, nedoložila tvrzený příjem domácnosti, příjem žalované (tvrzené složenky, rozhodnutí) ani výdaje žalované. Vyplněná karta zákazníka – žádosti o úvěr bez přiložení jakýchkoliv listin není pro soud dostačující pro závěr, že poskytovatelka úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) posuzovala úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, příp. z databází nebo jiných zdrojů. Co se týče předloženého rozsudku Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, soud v tomto případě nesouhlasí se závěry uvedenými krajským soudem, jedná se pouze o právní posouzení po provedeném dokazování mezi jinými účastníky, týkajícími se jiné smlouvy (vše posouzeno individuálně) a tímto odůvodněním není zdejší soud v předmětné věci vázán. Soud proto dle § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (nikoliv pouze relativní – blíže viz Rozsudek soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalované 13 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitelka povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebitelce nevznikají. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila na smlouvu částku 7 860 Kč, poté od postoupení pohledávky do dnešního dne neuhradila ničeho. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení jistiny v částce 5 140 Kč (13 000 Kč – 7 860 Kč) dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., a dle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni byl rovněž přiznán dle § 1 970 o. z. úrok z prodlení z této částky, a to ode dne 15. 3. 2