107 C 346/2025-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 9. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 991 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, dne 14. 10. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit smluvní úrok, a úvěr splatit do 19. 1. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 16 000 Kč a smluvní úrok ve výši 6 991 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 12. 2024 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný však ani přes předžalobní upomínku zástupkyně žalobkyně neuhradil ničeho.2. Podáním z 30. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 800 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uhradil dne 13. 11. 2024 částku 800 Kč. Soud proto řízení dle odst. I. výroku rozsudku v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“) do této částky zastavil.3. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, u jednání dne 4. 11. 2025 uvedl, že sjednal smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem 16 000 Kč a na smlouvu uhradil 800 Kč. Žalovaný smlouvu sjednával prostřednictvím internetu, uváděl příjmy a výdaje, nedokládal k nim dokumenty, dokládal občanský průkaz. Současně požádal o možnost plnění ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně, když uvedl své fixní výdaje a příjmy.4. Zástupkyně žalobkyně svou neúčast (a neúčast žalobkyně) omluvila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a její zástupkyně dle § 101 odst. 3 o. s. ř.5. Žalovaný učinil nesporným tvrzení žalobkyně obsažená v návrhu, tj. že uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru a tato mu zaslala dne 14. 10. 2024 na jeho bankovní účet částku 16 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky a že na smlouvu uhradil 800 Kč. Dále učinil nesporným, že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy uzavřené dne 14. 10. 2024 a byl vyzván k úhradě částky 31 887,87 Kč do tří dnů.6. Soud má ze shodných tvrzení za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 19. 1. 2025 spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně ve 12 splátkách s tím, že minimální měsíční splátka činí 5% výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, RPSN činilo 660 %. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná, přičemž ve smyslu § 580 a § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu. Soud dospěl v tomto řízení k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným dostatečným způsobem nezkoumala jeho schopnost úvěr splácet a svá tvrzení a důkazní návrhy ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. dostatečně nedoplnila, k písemné výzvě soudu pouze uvedla, že využila informace z registrů SOLUS, CNCB, CBCB, CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a tvrzení dlužníka, k důkazu neoznačila ničeho. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou dle § 87 odst. 1 cit. zákona. Na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému 16 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 800 Kč. Žalobkyně má proto v souladu s posledně citovaným zákonným ustanovením (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.) a dle § 2 991 o. z. právo na vrácení částky ve výši 15 200 Kč (16 000 Kč – 800 Kč). Tento nárok považuje soud za splatný na základě zaslané žaloby a výzvy soudu žalovanému. V souladu s § 1 970 o. z. tak žalobkyni náleží od 14. 10. 2025 z částky 15 200 Kč úrok z prodlení, který byl přiznán ve výši 11,50 % ročně, jak žalobkyně požadovala, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o nároky (poplatky, úroky, smluvní pokuty), které mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Lhůta k plnění byla stanovena ve splátkách po 1 500 Kč dle žádosti žalovaného podle § 160 odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb., bez sankce ztráty výhody splátek, s ohledem na skutečnost, že žalovaný je dle zákona o spotřebitelském úvěru povinen splatit jistinu v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 22 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná (a řízení bylo z její viny zastaveno) co do 39 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 61 % (vycházel přitom z jistiny a kapitalizovaného veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , spisová značka, , tj. z předmětu 25 095,26 Kč). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 500 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (920 Kč + nově doměřený 80 Kč) a odměny za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění dle vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále také jen „a. t.“) za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis tzv. formulářové žaloby, 3x paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle §14b odst. 6 písm. a) a. t. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 550 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).8. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 22 991 Kč (základ poplatku 16 000 Kč) s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 920 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 80 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).