Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, , IČ , IČO, (dále také jen „původní věřitel“) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to platbou ze dne , datum, . Před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitel s odbornou péčí provedl zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Za účelem ověření úvěruschopnosti byl žalovaný povinen doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a současně byl právním předchůdcem žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Na základě uvedené lustrace nedošlo k důvodným pochybám ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Na úhradu svých závazků plynoucích ze smlouvy nezaplatil žalovaný ničeho. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši.2. Dne , datum, je datováno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, v níž společnost , Anonymizováno, je označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Listina obsahuje vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěr ve výši , částka, . Listina neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány. Dne , datum, poukázala společnost , Anonymizováno, žalovanému na jeho bankovní účet částku , částka, , jak má soud za prokázáno z potvrzení o provedené transakci a ze sdělení , právnická osoba, . Dne , datum, uzavřely společnost , Anonymizováno, jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také žalovaná pohledávka za žalovaným.3. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, , žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit ve smlouvě sjednaným způsobem. Uzavření smlouvy s konkrétním vymezením práv a povinností nebylo v řízení prokázáno, avšak žalobní tvrzení a předložené důkazy jasně svědčí o úmyslu právního předchůdce žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru. Na žalobkyni byla ve smyslu § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným. Prokázaný kontraktační proces právního předchůdce žalobkyně a žalovaného směřoval k uzavření smlouvy o úvěru, která je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši , částka, poskytl. Od právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru proto lze důvodně požadovat, aby dříve, než tyto finanční prostředky žalovanému poskytl, takovou odbornou péči vynaložil. Tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce s odbornou péčí zkoumal úvěruschopnost žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně získal finanční prostředky ve výši , částka, a tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni (jako právnímu nástupci původního věřitele) vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud si je vědom skutečnosti, že uzavření samotné smlouvy nebylo v řízení prokázáno, avšak právní předchůdce žalobkyně jednoznačně jednal s úmyslem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a proto bylo jeho povinností jednat jako zodpovědný a odborně pečlivý poskytovatel úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud s ohledem na výše uvedené nehodnotí jako bezdůvodné obohacení podle obecného ustanovení § 2991 občanského zákoníku, nýbrž jako bezdůvodné obohacení podle speciálního ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku.4. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta.5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 60 %, náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 20 %. Žalobkyně vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , tři předžalobní úkony právní služby po , částka, , tři režijní paušály po , částka, , celkem , částka, . Z této částky má právo na 20 %, tj. , částka, . Při vyčíslení procesního úspěchu a , částka, ke dni předcházejícímu vyhlášení rozsudku.