Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov 109 C 148/2026-91 – Náklady řízení

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 37 371,10 Kč, úrok 7,9 % ročně z částky 34 239,10 Kč od 9. 1. 2026 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 34 239,10 Kč od 9. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši 1 773,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 656,24 Kč. Žaloba byla odůvodněná tvrzením, že účastníci dne 20. 10. 2021 uzavřeli elektronicky smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 120 000 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas. Žalobkyně se tak domáhá jistiny ve výši 34 239,10 Kč a poplatků 3 132 Kč. Žalovaný celkově z titulu smlouvy o úvěru uhradil žalobkyni částku 116 055,55 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru č. úvěrové smlouvy , č. účtu, , jež měli účastníci uzavřít na celkovou výši úvěru 120 000 Kč, soud neučinil žádný závěr o skutkovém stavu, jelikož smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Dle panelu podpisu oba podpisy u smlouvy připojila , právnická osoba, . Na smlouvě tak nelze ověřit podpis žalovaného.4. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně č. účtu , Anonymizováno, za období od 26. 6. do 26. 7. 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 16 665,13 Kč, konečný zůstatek 11 852,97 Kč. 12. 7. 2021 na účet bylo připsáno 37 750 Kč jako mzda a diety. Na účet , Anonymizováno, bylo zasláno 30. 6. 2021 100 Kč, 1. 7. 2021 100 Kč, 7. 7. 2021 100 Kč, 100 Kč a 100 Kč, 12. 7. 2021 100 Kč, 150 Kč. Z výpisu za období od 27. 7. do 26. 8. 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 11 852,97 Kč, konečný zůstatek 25 461,61 Kč. 13. 8. 2021 bylo připsáno na účet 46 776 Kč jako mzda a diety. 9. 8. 2021 na účet , Anonymizováno, bylo zasláno 100 Kč, 16. 8. 2021 200 Kč. Z výpisu z účtu za období od 27. 8. do 25. 9. 2021 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 25 461,61 Kč, konečný zůstatek 43 680,86 Kč. Na účet dne 10. 9. 2021 bylo připsáno 63 127 Kč jako mzda a diety. 13. 9. 2021 z účtu odešla částka 3 500 Kč za vrácení řidičského oprávnění. 15. 9. 2021 byla zaslána částka 200 Kč na účet , Anonymizováno, .5. Z odpovědí z externích registrů BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl kontokorentní úvěr s datem ukončení 7. 8. 2020.6. Z informací sdělených v rámci žádosti o úvěr soud zjistil, že žalobkyně má evidováno, že žalovaný je svobodný, bydlí jako nájemce, má středoškolské vzdělání bez maturity, jeho příjem činí 40 806 Kč, nemá žádné dítě, výdaje spojené s bydlením činí 4 500 Kč, pojištění 500 Kč, spoření 500 Kč, ostatní výdaje včetně výživného 2 500 Kč.7. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 16. 2. 2021 soud zjistil, že účastníci uzavřeli tuto smlouvu, a to na vedení účtu běžný účet č. , č. účtu, , na účet byla vydána debetní karta, bylo zřízeno přímé bankovnictví v rámci internetového bankovnictví , Anonymizováno, Byl dohodnut způsob elektronického podpisu. Z žádosti o aktivaci internetového bankovnictví , Anonymizováno, ze dne 16. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o aktivaci výše uvedeného.8. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 20. 10. do 26. 10. 2021 vedeného na jméno žalovaného, soud zjistil, že 20. 10. 2021 došlo k čerpání úvěru ve výši 120 000 Kč.9. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. Žalobkyně prokázala, že účastníci uzavřeli dne 16. 2. 2021 smlouvu o bankovních službách, kdy následně žalovaný požádal o aktivaci internetového bankovnictví. Dále žalobkyně prokazovala, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru bez uvedení data, kdy žalovanému měl být poskytnut úvěr 120 000 Kč. Jak je již shora uvedeno, bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o bankovních službách a v rámci této byl zřízen žalovanému elektronický podpis, mobilní bankovnictví bylo aktivováno. Pokud se však týká přímo smlouvy o úvěru, žalobkyně neprokázala, že by smlouva o úvěru byla žalovaným jakoliv podepsána. Dle panelu podpisu je smlouva opatřena dvěma podpisy, které však učinila sama , právnická osoba, ., tedy žalobkyně. Žalobkyně byla vyzvána u jednání, aby prokázala, že účastníci smlouvu o úvěru uzavřeli, k tomuto však nenavrhla doplnění dokazování. Nebylo tak možno identifikovat jednající osobu v tomto konkrétním případě žalovaného, a také integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost úvěrové smlouvy. I kdyby však žalobkyně prokázala, že účastníci smlouvu uzavřeli, jedná se o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně předložila k prověřování úvěruschopnosti odpověď z registru BRKI/NRKI. Dále se jen spoléhala na informace sdělené žalovaným. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26, však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Prověřování solventnosti není jen formálním úkonem. Věřitel je povinen zjišťovat, zda žalovaný bude schopen úvěr hradit, jaké konkrétní příjmy a výdaje má a zda u žalovaného se nevyskytuje nějaké rizikové chování. Pokud žalovaný uváděl, že má výdaje spojené s bydlením 4 500 Kč a ostatní výdaje 2 500 Kč v roce 2021, je zcela nepravděpodobné, aby žalovaný za tyto měsíční částky byl schopen hradit své základní životní potřeby. Soud dále poukazuje na výpisy z účtu žalovaného, ve kterých se vyskytují částky, které odcházely z účtu žalovaného ve prospěch společnosti Tipsport, kdy se jedná o společnost sázkařskou. Podle pojmenování platby ve výpisu z účtu navíc žalovaný hradil poplatek za vrácení řidičského oprávnění. Přes všechny tyto nejasnosti a neprověření žalovaného v insolvenčním rejstříku či rejstříku vedených exekucí, či dalších registrech je žalovanému úvěr poskytnut. Žalobkyně byla u jednání poučena, že je nutno doplnit návrhy na prokázání, že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Toto žalobkyně neučinila. I kdyby tedy bylo prokázáno uzavření smlouvy, byla by smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Bylo však prokázáno, že do dispozice žalovaného se dostala částka 120 000 Kč, a to výpisem z účtu vedeného na jméno žalovaného u žalobkyně. Z tvrzení pak vyplývá, že žalovaný celkově z titulu smlouvy o úvěru uhradil žalobkyni částky 116 055,55 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k vydání rozdílu mezi těmito částkami, a to 3 944,45 Kč. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně na účet žalovaného zaslala finanční prostředky v rámci své podnikatelské činnosti, a to poskytování úvěrů, i když přesný obsah úvěrové smlouvy nebyl prokázán. Soud proto nepostupoval dle ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného, když tento postup pro příslušenství dlužné částky v rámci neprokázání uzavření smlouvy by byl pro žalovaného jako spotřebitele nevýhodnější, když sama žalobkyně tvrdí, že smlouva o úvěru uzavřena byla a soud tak nemá pochybnosti o tom, že částka 120 000 Kč, která se dostala do dispozice žalovaného, byla poskytnuta žalovanému v rámci podnikání žalobkyně. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky výše uvedené. Ve zbytku pak byl nárok žalobkyně dle shora uvedeného odůvodnění zamítnut, když se žalovaný dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny. Žalobkyni tak nevzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož splatnost jistiny určuje soud, může být žalovaný v prodlení v případě, že svou povinnost uhradit jistinu nesplní v pariční lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.