111 C 118/2026-43 – Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku , datum, Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta opakovanou výplatou celková částka , částka, převodem na účet žalovaného, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, který úvěr zesplatnil ke dni , datum, , žalovaný dosud uhradil jen částku , částka, , nereagoval na odeslanou předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, předvolání i žaloba byly žalovanému doručeny ke dni , datum, náhradní formou doručení dle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., do jeho datové schránky, z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jako „věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem nepodnikající fyzickou osobou měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , dle níž se věřitel měl zavázat žalovanému převodem na jeho účet č. , č. účtu, vyplatit úvěr do limitu , částka, , termín splatnosti byl ujednán k 12. dni každého měsíce ve výši 10 % jistiny s příslušenstvím, nejméně , částka, . Soudu předložená listina datovaná dnem , datum, nesoucí záznam smlouvy o úvěru obsahovala na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného listina neměla žádný vlastnoruční, ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Žalovaný byl označen na konci textu svým jménem a příjmením a byla uvedena IP adresa: , Anonymizováno, Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces podpisu smlouvy ze strany žalovaného. Provedení verifikační platby žalobkyně netvrdila. Z výpisu z účtu banky soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, převodem z účtu věřitele byla na účet žalovaného připsána celkem částka , částka, v platbách dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Z postupní smlouvy soud zjistil, že mezi věřitelem , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, v níž nebyla uvedena pohledávka za žalovaným. Dne , datum, byl k uvedené smlouvě uzavřen smluvní dodatek č. , hodnota, obsahující změnu v původní úpravě rozhodných dat a inkas. Z postupní smlouvy datované dnem , datum, soud zjistil, že mezi , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, jako postupitelem a společností žalobkyně jako postupníkem byla uvedeného dne uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky. Listina nazvaná žalobkyni jako „seznam“ obsahující jména fyzických osob a označení smluv, nebyla připojena k žádné postupní smlouvě a ani z jejího obsahu nebylo zjistitelné, zda je součástí některé z žalobkyní předložených postupních smluv. Advokát žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu ze dne , datum, k úhradě dluhu ze smlouvy č. , hodnota, ve výši částky , částka, ve lhůtě „do tří dnů“ a zaslal ji poštou dne , datum, žalovanému na adresu evidovanou do , datum, jako místo trvalého pobytu. Z oznámení o postoupení soud zjistil, že věřitel , právnická osoba, ., IČO , IČO, dopisem ze dne , datum, žalovanému na stejnou adresu odeslal ve stejný den informaci o postoupení jeho pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, . Žádná z předložených listin neobsahovala informace o osobních a majetkových poměrech žalovaného, ani postup věřitele ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného k okamžiku uzavření tvrzené úvěrové smlouvy.4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně mělo jít o spotřebitelský úvěr dle definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok však nevznikl žalobkyni, protože tato nebyla v projednávané věci nadána aktivní věcnou legitimací. Žalobkyně neprokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Bylo na žalobkyni, aby svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky, přičemž je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi (hmotněprávní úkon je vůči dlužníkovi účinný od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, viz např. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 2704/2012). Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. Žádná soudu předložená smlouva o cesi neobsahovala identifikaci pohledávky za žalovaným. Oznámení o cesi nebylo žalovanému doručeno, žalobkyně doložila jen jeho odeslání. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze závěru, že žalobkyně neprokázala, že je právním nástupcem původního věřitele. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.5. Nad rámec uvedeného soud pro úplnost dodává, že provedenými důkazy nebyla zjištěna ani existence tvrzené úvěrové smlouvy. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, platné od 17. 9. 2014, účinné od 1. 7. 2016 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaruče