Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným prostřednictvím svých internetových stránek smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, navýšený dne , datum, na , částka, , úvěr byl čerpán , datum, a žalovaný nic nesplatil, neučinil tak ani po odeslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán z adresy trvalého pobytu, k doručení žaloby a předvolání došlo dne , datum, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z nedatované listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla vytvořena smluvní dokumentace mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO žalobkyně, (tj. žalobkyní s dřívějším názvem, dále také jen jako „věřitel“) a žalovaným , Jméno žalovaného, . Smlouva nese identifikátor úvěru , Anonymizováno, , uvádí datum poskytnutí úvěru , datum, , úvěrový limit , částka, , úrokovou sazbu 9,99 % měsíčně, RPSN 213,52 % a bankovní účet klienta , IBAN, . Podle čl. , Anonymizováno, se měla stát účinnou okamžikem poskytnutí finančních prostředků. Podpisové místo klienta neobsahovalo vlastnoruční podpis ani údaj o konkrétní elektronické autorizaci. Z nedatovaného smluvního dodatku soud zjistil, že se vztahuje ke stejné smlouvě a stejnému identifikátoru úvěru , Anonymizováno, . Podle jeho obsahu měl být úvěrový limit navýšen na , částka, a bezprostředně po uzavření dodatku měla být čerpána další částka , částka, . Dodatek měl být účinný ode dne poskytnutí dodatečných finančních prostředků. Ani tato listina neobsahovalo podpis klienta ani technický údaj o provedení elektronického autorizačního úkonu. Z dokumentu popisujícího proces žádosti o úvěr soud zjistil, že klient měl zvolit požadovanou částku, zkontrolovat správnost údajů, odsouhlasit smluvní dokumentaci zaškrtnutím tří polí, podstoupit ověření úvěruschopnosti prostřednictvím systému , Anonymizováno, , zadat SMS kód. Dokument představuje pouze obecný popis standardního postupu věřitele. Neobsahuje záznam, že jednotlivé úkony provedl právě , Jméno žalovaného, , ani datum a čas jejich provedení, IP adresu, označení zařízení, telefonní číslo, obsah autorizační SMS, zadaný kód či vazbu autorizačního úkonu na konkrétní dokument. Z výpisu ze systému , Anonymizováno, soud zjistil, že se týká bankovního účtu označeného jako , Anonymizováno, , vedeného u , právnická osoba, , jehož vlastníkem byl podle výpisu , Jméno žalovaného, . Uvedený IBAN , IBAN, odpovídal bankovnímu účtu uvedenému ve smlouvě a dodatku. Výpis obsahoval označení „, jméno FO, “, „, jméno FO, “ a „, jméno FO, “, identifikaci „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, “. K označení „, Anonymizováno, “ nebylo uvedeno žádné technické vysvětlení ve smyslu, zda se jedná o elektronický podpis žalovaného pod úvěrovou smlouvou. Samotný název pole neprokázal právní význam zachyceného údaje, ani jak byla totožnost žalovaného při tomto úkonu ověřena, zda přístup autorizoval právě , Jméno žalovaného, , zda vůbec se tento přístup uskutečnil v rámci předložené žádosti o úvěr, resp. zda byl propojen se smlouvou ID , Anonymizováno, . Z dokumentu zachycujícího proces sms komunikace bylo zjištěno, že na telefonní číslo , tel. číslo, , evidované u příjemce , Jméno žalovaného, , byla odeslána a podle záznamu doručena SMS s potvrzovacím kódem, údaj o čase odeslání či doručení , datum, v , Anonymizováno, , přičemž v exportu se současně objevuje i jiný časový údaj, , datum, v , Anonymizováno, GMT+2, jehož význam nebyl z listiny zřejmý. Soud z listiny učinil závěr, že obsahově neprokázala, kdo měl telefon v rozhodné době pod kontrolou, zda byl kód skutečně zadán, do jakého formuláře byl zadán ani zda tím byla potvrzena právě konkrétní úvěrová smlouva. Z interního záznamu žalobkyně a potvrzení o provedené platbě od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, s VS , var. symbol, byla dne , datum, připsána částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Uvedené číslo účtu bylo shodné s účtem uvedeným ve smlouvě a dodatku a shodovalo se i s účtem označeným ve výpisu , Anonymizováno, jako účet , Jméno žalovaného, . Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím oddělení vymáhání pohledávek oznámila , Jméno žalovaného, , že pro opakované porušování smluvních podmínek úvěrové smlouvy označené , Anonymizováno, došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru. V oznámení vyčíslila celkovou dlužnou částku ke dni zesplatnění na , částka, a vyzvala adresáta k její úhradě do tří dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala , Jméno žalovaného, k zaplacení částky , částka, do sedmi dnů od odeslání výzvy. Požadovaná částka sestávala z jistiny úvěru ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a nákladů spojených s vymáháním ve výši , částka, . Ve výzvě žalobkyně uvedla, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne , datum, a úvěr se stal splatným dne , datum, . Z podacího archu bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána poštou dne , datum, na adresu trvalého pobytu žalovaného.4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru zjistil, že žalobkyně vytvořila smluvní dokumentaci individualizovanou osobními údaji žalovaného, označenou identifikátorem úvěru , Anonymizováno, , v níž byl jako účet klienta uveden účet IBAN , IBAN, . Shodný účet je uveden rovněž v předloženém dodatku a ve výpisu ze systému , Anonymizováno, , podle něhož byl jeho vlastníkem , Jméno žalovaného, . Tato shoda podpořila závěr, že žalobkyně při přípravě smluvní dokumentace disponovala údaji vztahujícími se k žalovanému a k bankovnímu účtu vedenému na jeho jméno. Uvedená shoda však sama o sobě neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít právě smlouvu předloženého obsahu. Smlouva ani dodatek nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného a neobsahují ani údaj o konkrétním elektronickém autorizačním úkonu. Obecný popis elektronického procesu věřitele pouze uvádí, jak měl standardní proces probíhat, avšak neosvědčila, že jej žalovaný v konkrétním případě absolvoval. Ani výpis ze systému , Anonymizováno, tento nedostatek neodstranil. Doložil úspěšné zpracování bankovních údajů vztahujících se k účtu vedenému na jméno žalovaného, nikoli však souhlas žalovaného s konkrétní úvěrovou smlouvou. Výpis neobsahoval datum a čas klientské autorizace, způsob ověření identity autorizující osoby, označení úvěrové žádosti ani vazbu na smlouvu ID , Anonymizováno, . Údaj „, Anonymizováno, “ soud bez dalšího technického vysvětlení nepovažoval za důkaz elektronického podpisu smlouvy, neboť z listiny není patrné, kdo podpis vytvořil, co jím bylo podepsáno ani jaký byl jeho právní význam.5. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“) upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu, účinný od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého privátního klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Podle zákona je zaručeným elektronickým podpisem ten elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě a byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou. Uznávaným elektronickým podpisem se podle zákona č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňuji jednoznačnou identifikaci podepisující osoby, nebo zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném poskytovatelem certifikačních služeb, který je usazen mimo území České republiky, byl-li kvalifikovaný certifikát vydán v rámci služby vedené v seznamu důvěryhodných certifikačních služeb jako služba, pro jejíž poskytování je poskytovatel certifikačních služeb akreditován, nebo jako služba, nad jejímž poskytováním je vykonáván dohled podle předpisu Evropské unie. V projednávané smlouvě nebyl obsažen žádný úkon žalovaného, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený elektronický podpis. Tzv. podpisový kód měl být unikátním číslem, které mělo být přiděleno výlučně žalovanému. Žalobkyně ale nedoložila způsob přidělení. Proto žalobkyní předložená smlouva nebyla uzavřena písemně. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazní listinou (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené mezi účastníky ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovaným verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalovaného a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalovaného smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřel žalovaný. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Tzv. IP adresa je unikátní číslo, které je přiděleno libovolnému zařízení komunikujícímu prostřednictvím internetového protokolu (IP). Jedná se tak o adresu technického zařízení (počítače, notebooku, tabletu, telefonu apod.), nikoliv o identifikaci uživatele tohoto zařízení. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl, neboť za uvedeného důkazního stavu neměl za prokázané, že , Jméno žalovaného, předloženou smlouvu nebo její dodatek podepsal. Z provedených důkazů nebylo ani s potřebnou mírou jistoty dovodit, že smlouvu či dodatek uzavřel jiným elektronickým jednáním. K takovému závěru by bylo zapotřebí předložit zejména úplný záznam konkrétní transakce, obsah autorizační SMS zprávy, údaje o jejím odeslání a zadání kódu, časové údaje jednotlivých kroků a technické propojení autorizačního úkonu s konkrétní neměnnou verzí smluvního dokumentu. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalovaného plnila na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky , částka, , což je částka, která byla žalovanému vyplacena. Jelikož před podáním žaloby žalovaný nic neuhradil, je žalobkyni povinen zaplatit částku , částka, . V rozsahu navíc požadované částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný ke svým platebním možnostem v řízení nic netvrdil, proto soud určil splatnost v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že teprve předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na adresu žalovaného (aktuální adresu jeho současného bydliště) dne , datum, , jak se podává z podacího archu odeslané doporučené pošty. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalovanému doručena nejpozději dne , datum, , který je třetím pracovním dnem po odeslání tohoto podání (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019). Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit dle její výzvy do sedmi dnů od odeslání, tj. do , datum, , jelikož tak neučinil, dostal se dne , datum, dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše ke dni vzniku prodlení byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni , datum, činila zákonná výše úroku z prodlení 11,5 % dlužné částky ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.6. Pokud by smlouva by mezi věřitelem a žalovaným vznikla, tak právní vztah mezi účastníky by bylo nutno posuzovat jako spotřebitelský úvěrový vztah ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval jako spotřebitel, žalobkyně jako podnikatel, poskytovatel úvěru. Na tento vztah se proto plně uplatní zvýšená ochrana spotřebitele, a to zejména na povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí (§ 86 ZSÚ). Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti dle § 86 ZSÚ, tedy že by jako věřitel s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Za tohoto stavu soud uzavírá, že smlouva o úvěru by byla v dané věci stižena absolutní neplatností podle § 87 odst. 1 ZSÚ.7. Procesně převážně úspěšná žalobkyně měla podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění převyšující , částka, . Částku nákladů tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby), kdy dle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) činila odměna za jeden úkon právní služby částku , částka, , celkem , částka, , náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby vždy po , částka, za jeden úkon dle § 13 advokátního tarifu, celkem , částka, . Náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad nebyla přiznána, advokát není plátcem daně. Vzhledem k výsledku řízení, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 72 % předmětu řízení a žalovaný v rozsahu 28 % předmětu řízení, byl žalobkyni po odečtení neúspěchu od úspěchu přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 % vzniklých nákladů, což z částky , částka, představuje částku , částka, .