Žalobou doručenou soudu dne 2. 4. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 26 886,85 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 12. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 30. 7. 2025 prostřednictvím své webové stránky smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému na jeho bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 6 886,85 Kč nejpozději do 30. 11. 2025. Úvěr byl žalovanému poskytnut poté, co si na webových stránkách věřitele vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, poté se seznámil s obsahem úvěrové smlouvy, potvrdil návrh na uzavření smlouvy, čímž byla smlouva uzavřena. Žalovaný však úvěr nesplatil a pohledávku za žalovaným z této smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Žalobkyně proto po žalované požaduje zaplacení částky 26 886,85 Kč s úroky z prodlení s tím, že pokud by soud její nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby nárok v části jistiny soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka původním věřitelem poskytnuta.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).3. Společnost , právnická osoba, poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, dne 30. 7. 2025 částku 20 000 Kč pod VS , var. symbol, , jak bylo zjištěno z výpisu z účtu společnosti , právnická osoba, Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že majitelem a disponentem tohoto účtu je žalovaný a uvedená částka byla na tento účet připsána dne 30. 7. 2025.4. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 včetně přílohy ke smlouvě bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, mj. pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 26 886,85 Kč., právnická osoba, úhradě dlužné částky ve výši 28 128,44 Kč ze smlouvy uzavřené dne 30. 7. 2025 se společností , právnická osoba, včetně nákladů řízení byl žalovaný vyzván Výzvou právní zástupkyně žalobkyně k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2026, která mu byla spolu s oznámením o postoupení pohledávky z této smlouvy žalobkyni zaslána doporučeně dne 20. 1. 2026 s termínem splnění do tří dnů, jak bylo zjištěno z této výzvy, oznámení o postoupení pohledávky včetně plné moci a potvrzení o odeslání.6. Žalobkyně dále předložila listinu označenou jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , z níž soud zjistil, že měla být uzavřena dne 30. 7. 2025 mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem s tím, že předmětem smlouvy měl být spotřebitelský úvěr ve výši 20 00-0 Kč a měl být poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, , s úrokem ve výši 112 % ročně a se splácením ve splátkách zde specifikovaných. Smlouva však není podepsána žádným z účastníků této smlouvy.7. Z ostatních listinných důkazů soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění (upomínky vyhotovené pro žalovaného).8. Žaloba je převážně důvodná. Soud má předně za to, že nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak je tvrzeno ve smyslu ust. § 1820 a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Žalobkyně tvrdila k tomuto způsobu kontraktace, že žalovaný vyplnil registrační formulář a poté potvrdil návrh na uzavření smlouvy o úvěru kódem ze svého telefonního čísla. Dle ust. § 561 odst. 1 o. z. pro požadavek podpisu jednající osobou platí, že podpis může být nahrazen také mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé, tedy je možné právní jednání učiněné elektronickými prostředky také elektronicky podepsat. V daném případě je však zcela zapotřebí, aby bylo jednoznačně identifikováno, jaká osoba podpis tímto způsobem učinila. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by byl žalovanému skutečně uvedený kód zaslán a tímto došlo k podpisu smlouvy právě žalovaným. Nebylo tedy prokázáno uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.9. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě předložit důkazy k prokázání výše tvrzených skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku z hlediska existence smluvního vztahu, na základě něhož měl být žalovanému poskytnut úvěr.10. Protože však v řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného byly původním věřitelem poukázána částka 20 000 Kč, má soud za to, že žalobkyni je možno nárok přiznat z titulu vydání bezdůvodného obohacení, jak požadovala žalobkyně. Žalovanému byla poskytnuta tato částka bez právního důvodu, neboť nebyl prokázán závazek, dle něhož by měl původní věřitel žalovanému plnit. Za této situace má právo na vrácení toho, co bylo plněno, ve smyslu ust. § 2991 a § 2993 o. z., tedy částky 20 000 Kč, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na uvedenou částku původnímu věřiteli či žalobkyni něčeho vrátil. Na dalších 6 886,85 Kč nemá žalobkyně nárok, neboť jde o smluvní úrok z úvěru, o němž však v řízení nebylo prokázáno, že by byl sjednán. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 20 000 Kč, a to spolu s úroky z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení však byly žalobkyni přiznány až ode dne 27. 1. 2026 do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k úhradě dlužné částky vyzván až předžalobní výzvou žalobkyně s termínem splnění do tří dnů. Splatnost pohledávky tak za předpokladu doručení do tří pracovních dnů nastala dne 26. 1. 2026. Požadavek žalobkyně na úroky z prodlení za dobu předcházející datu splatnosti, byl jako nedůvodný zamítnut. Stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení částky 6 886,85 Kč s úroky z prodlení, jehož důvodnost žalobkyně v řízení neprokázala. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby byla existence smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prokázána, byla by uvedená smlouva o úvěru posouzena jako neplatná, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ust. § 1810 o. z., avšak žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by původní věřitel splnil své povinnosti vyplývající z ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy že by dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru.11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 46 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 27 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 73 % (vypočteno z jistiny včetně úroků z prodlení kapitalizovaného do dne rozhodnutí soudu). Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 500 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a odměny za 3 úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1, 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v platném znění, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis tzv. formulářové žaloby, včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 1 150 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).