115 C 101/2026-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 950 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 11. 6. 2025. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal k zaplacení úvěru včetně poplatku ve výši 495 Kč v 24měsíčních splátkách. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dosud uhradil toliko částku 3 006 Kč. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 21. 1. 2026. Žalobou uplatněná pohledávka ve výši 22 950 Kč sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 748 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroku ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované částky před podáním žaloby.2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 4. 5. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, a rovněž sp. zn. , spisová značka, , jednání je zapotřebí nařídit tam, kde tvrzení účastníků jsou sporná (Nejvyšší soud hovoří o diametrálně odlišných tvrzeních stran řízení) a skutkový stav věci nelze zjistit na základě předložených listinných důkazů. V našem případě je žalovaný pasivní, proto nevznikl spor mezi tvrzeními účastníků. Je na žalovaném, aby aktivně bránil svá práva dle zásady vigilantibus iura scripta sunt. Soud má za to, že účastníci souhlasí s postupem podle § 115a o. s. ř., skutkový stav soud posoudil na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v rozhodné době jiný úvěr, který splácel měsíční splátkou ve výši 699 Kč.b) Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období květen 2025 (tj. měsíc předcházející měsíci uzavření úvěrové smlouvy) bylo zjištěno, že žalovaný měl mzdu ve výši 11 000 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje (bydlení, služby) nelze z tohoto listinného důkazu určit. Žalovaný měl záporný konečný zůstatek na bankovním účtu ve výši – 100 Kč.c) Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: žalovaný bydlí u rodičů, nemá děti, jeho měsíční příjem činí 11 000 Kč, měsíční splátkové zatížení žalovaného je ve výši 699 Kč.d) Ze smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 11. 6. 2025 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr navýšený o poplatek ve výši 495 Kč v 24měsíčních splátkách, součástí Smlouvy je splátkový kalendář. Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný projevil vůli uzavřít Smlouvu zadáním číselného kódu 659227.e) Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 11. 6. 2025 na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 15 000 Kč.f) Ze sdělení AirBank a. s. ze dne 10. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, .g) Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný celkem uhradil na úvěr částku 3 006 Kč.h) Z dopisu ze dne 21. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze Smlouvy a vyzvala ho k zaplacení celé dlužné částky.i) Z dopisu ze dne 22. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal dne 23. 1. 2026 na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.5. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.6. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému z titulu Smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 3 006 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 1. 2026. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného, z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíc květen 2025 a dále lustrovala žalovaného v databázích dlužníků (úvěrová zpráva). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně byla vyzvána k označení důkazů na podporu tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, proto zde nevyvstala potřeba nařízení jednání a opětovného vyzvání žalobkyně ke splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř. Žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost danou v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Bylo prokázáno toliko, že žalovaný měl v květnu 2025 mzdu ve výši 11 000 Kč, jaké byly jeho příjmy v dřívějších měsících (alespoň za období 3 měsíců před měsícem uzavření Smlouvy), prokázáno nebylo. Rovněž nebylo prokázáno, jaké měl žalované pravidelné měsíční výdaje, zde si žalobkyně vystačila s tvrzením žalovaného, že bydlí u rodičů a nemá děti. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je schopen si vytvořit pravdivý a celistvý obraz o majetkové situaci spotřebitele pouze tehdy, zná-li (má ověřené) pravidelné měsíční příjmy a výdaje spotřebitele. Žalobkyně takto nepostupovala, čímž porušila tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak spotřebitele – schopnost splatit úvěr, tak poskytovatele spotřebitelského úvěru – dobytnost jeho pohledávky. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 3 006 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny spotřebitelskéh