Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov 117 C 177/2026-48 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši , částka, s odůvodněním, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , byla dne , datum, uzavřena smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši , částka, , a to platbami na účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením rodného čísla žalovaného jako variabilního symbolu. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok sjednaný ve výši 40 % z jistiny měsíčně. Žalovaný se však s úhradou sjednaných pravidelných měsíčních splátek dostal do prodlení, ačkoli byl původním věřitelem k úhradě dluhu opakovaně upomínán. V upomínce ze dne , datum, původní věřitel informoval žalovaného o zesplatnění celého úvěru v souladu s článkem 6.6 úvěrové smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě celé dlužné částky. V případě prodlení žalovaného s úhradou byla v článku 6.1 úvěrové smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Následně byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, společnosti De Vries , právnická osoba, ., která tuto pohledávku dále smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, postoupila žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou mu dne , datum, avšak bezvýsledně. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , tj. ve výši 40 % z dlužné jistiny za první měsíc od posledního čerpání úvěru, když za další měsíce úhradu úroku žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Dále se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny , částka, za dobu od , datum, , tj. od prvního dne prodlení žalovaného s úhradou celého dluhu, do data poslední předžalobní výzvy, tj. do , datum, , kdy na celkovou kapitalizovanou částku ve výši , částka, byla započtena celková úhrada žalovaného ve výši , částka, .2. K námitkám žalovaného žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že původní věřitel před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do databází SOLUS, NRKI, a BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, přičemž žalovaný odesláním žádosti dle čl. 3.1.5 VOP původního věřitele prohlásil, že je osobou starší 18 let, má trvalý pobyt na území ČR a dosahuje pravidelného měsíčního příjmu. Podle čl. 3.1.5 VOP původního věřitele žalovaný potvrdil, že je schopen úvěr splatit, řádně zvážil své schopnosti splácení a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků. Současně prohlásil, že není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám a není evidován v databázi dlužníků. Na základě tohoto prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Učil nespornými tvrzení žalobkyně, že se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřel úvěrovou smlouvu, na základě které mu původní věřitel poskytl na jeho bankovní účet částku , částka, , kterou částečně původnímu věřiteli vrátil, a to ve výši , částka, . Rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou ve výši , částka, tedy považuje za nesporný a tento uznává. Zbývající nároky žalobkyně ve výši , částka, však neuznává a považuje je za neoprávněné, když původní věřitel řádně neposoudil jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, spokojil se s pouhou lustrací z veřejných rejstříků, nevyžádal si ani výpisy z jeho účtu, ze kterých by byly patrné jeho výdaje, či potvrzení o příjmu žalovaného, kdy se spokojil pouze s jeho prohlášením. Úvěrovou smlouvu je tedy nutné považovat za neplatnou., právnická osoba, nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Oba svou neúčast omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a společnost AvaFin , právnická osoba, . uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který byl žalovanému poskytnut na jeho účet platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, , platbou ze dne , datum, ve výši , částka, a platbou ze dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaný na svůj dluh uhradil původnímu věřiteli celkem , částka, (vyplývá z nesporných tvrzení účastníků a dále prokázáno třemi potvrzeními o provedené platbě ze dne , datum, , třemi potvrzeními o provedené platbě ze dne , datum, , dvěma potvrzeními o provedené platbě ze dne , datum, , potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, , třemi potvrzeními o provedené platbě ze dne , datum, dvěma potvrzeními o provedené platbě ze dne , datum, , třemi potvrzeními o provedené platbě ze dne , datum, , dvěma potvrzeními o provedené platbě ze dne , datum, , potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, a potvrzením o provedené platbě ze dne , datum, ). Dne , datum, vypracoval původní věřitele oznámení o zesplatnění úvěru, kterým vyzval žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši , částka, do tří dnů od doručení oznámení, odeslání tohoto oznámení žalovanému však nebylo doloženo (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost AvaFin , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. CAMUSORO ve výši , částka, společnosti De Vries , právnická osoba, ., což bylo žalovanému oznámeno dne , datum, (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost De Vries , právnická osoba, ., pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. CAMUSORO ve výši , částka, žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek). Výzvou ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, v celkové výši , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, (prokázáno Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Z dalších k důkazu provedených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil. Žalobkyně sice předložila soudu vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, kde je jako úvěrující označena společnost , právnická osoba, a jako úvěrovaný žalovaný, toto vyhotovení smlouvy je však nedatované, není podepsané ani jednou ze smluvních stran, navíc předmětem této smlouvy je poskytnutí úvěru pouze ve výši , částka, .6. Účastníci učinili nesporným, že mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, převodem na jeho účet. Soud vycházel z těchto nesporných tvrzení účastníků, když písemné vyhotovení úvěrové smlouvy nebylo soudu předloženo. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Tvrzení žalobkyně ohledně přezkumu úvěruschopností žalovaného jsou pouze obecná, není zřejmé z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného původní věřitel vycházel, navíc se spokojil pouze s lustrací žalovaného ve veřejných registrech a s prohlášením žalovaného o jeho majetkových poměrech, aniž by tyto byly nějakým způsobem ověřeny. K prokázání svých tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem žalobkyně nepředložila žádné listiny, nebyla doložena ani žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ani výsledek lustrace žalovaného v jednotlivých registrech. Je tedy zřejmé, že solventnost žalovaného nebyla řádně a s odbornou péčí před uzavřením smlouvy prověřena. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že je nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. soud k této neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu.7. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku , částka, , pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaný povinen vrátit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena, poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnil, a to dle nesporných tvrzení částkou v celkové výši , částka, . Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky , částka, (poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, – úhrada ve výši , částka, ). Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.8. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán ani nárok na úhradu úroku z prodlení dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., když žalovaný se dosud s úhradou do prodlení nedostal. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). Doba splatnosti tedy neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. Protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, o odklad úhrady dluhu ani o povolení splátek nepožádal, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného dlužnou částku uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku.9. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalovaný (vypočteno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí) v souvislosti s tímto řízením žádnou náhradu nákladů neuplatnil.