Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov 130 C 200/2026-22 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr spočívající v možnosti čerpat peněžní prostředky z úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr minimálními měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem , částka, a na poskytnutý úvěr uhradil , částka, . Žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila, neboť žalovaný neplatil úvěrové splátky řádně a včas. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši , částka, , 4 poplatků za vedení účtu v celkové výši , částka, , nákladů vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut za prodlení s úhradou dvou splátek ve výši , částka, . Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě úroků a úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne , datum, se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svou neúčast a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.3. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným a na jejím základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce , částka, za úrok 26,28 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Úvěr měl být poprvé čerpán na úhradu kupní ceny mobilního telefonu iPhone 15 128 GB černá a dalšího zboží ve výši , částka, . Ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání bez maturity, má čistý měsíční příjem ve výši , částka, a je zaměstnán u , právnická osoba, . Výdaje na bydlení byly uvedeny ve výši , částka, , ostatní výdaje ve výši , částka, .4. Z ověření bonity MLS a karty klienta soud zjistil, že žalobkyně při poskytování úvěru vycházela při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr z výpočtu maximálního limitu splátky (MLS). Přitom vycházela z rodinného postavení, vyživovací povinnosti, příjmu partnera, výdajů sdělených klientem, kde započítává pravidelné, nezbytné měsíční výdaje, a ze statistických údajů a částek životního minima, minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti a nákladů bydlení publikovaných , právnická osoba, a z údajů NRKI. Konkrétně vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, , životního minima ve výši , částka, a splátek ve výši , částka, , také příjmu ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , normativních nákladů na bydlení ve výši , částka, a životního minima členů domácnosti ve výši , částka, .5. Z úvěrové zprávy, která není datována, soud zjistil, že žalovaný měl evidován existující závazek z kontokorentního úvěru ve výši úvěrového rámce , částka, , v NRKI nebyly nalezeny negativní údaje o žalovaném.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný vyčerpal na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, v době od , datum, do , datum, celkem , částka, a že na tento úvěr uhradil do , datum, celkem , částka, . Úvěrový rámec je uveden ve výši , částka, .7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne , datum, a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ze smlouvy č. , hodnota, , který vyčíslila do částky , částka, , a stanovila k tomu lhůtu do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána žalovanému dne , datum, .8. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne , datum, a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhů ze smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, .9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce nejprve ve výši , částka, , z něhož žalovaný vyčerpal v době od , datum, do , datum, celkem , částka, . V rozporu se sjednanými podmínkami žalovaný poskytnutý úvěr žalobkyni řádně nesplácel. Na částku vyčerpanou z úvěrového rámce uhradil za dobu trvání úvěrového vztahu celkem , částka, . V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, bylo v řízení provedenými důkazy vyvráceno. Žalobkyně sice zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, avšak nepostupovala v souladu se zásadou zodpovědného úvěrování, neboť se blíže nezabývala skutečnými výdajovými poměry žalovaného a spokojila se s částkami životního minima a normativními náklady na bydlení. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Současně však bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce , částka, a žalobkyni uhradil celkem , částka, , je tak v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona povinen vrátit žalobkyni rozdíl ve výši , částka, . Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , , spisová značka, ). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků v řízení, poměřováno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, byl v zásadě stejný.