Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 17 500 Kč spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 17 500 Kč za dobu od 19. 2. 2026 do zaplacení, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 752,50 Kč s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 15. 1. 2026 uzavřena smlouva o úvěru č. ID 63173938 (dále též jako smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 500 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně sjednaného úroku ve výši 1,20 % denně s termínem splatnosti do 4. 2. 2026. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, telefonního čísla, e-mailu a bankovních údajů a potvrdil svůj souhlas se smlouvou. Žalobce poukázal peněžní prostředky žalovanému bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku 200 Kč, jež byla započtena na smluvní úrok. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 17 500 Kč a na úroku částku 4 000 Kč. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2026, i přes výzvu dluh neuhradil.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že žalobce nedostatečně odborně posoudil jeho úvěruschopnost. Namítal, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Dále uvedl, že si nechal za poplatek zpracovat výpis z bankovního a nebankovního registru včetně historie, z něhož vyplývá, že před dnem 15. 1. 2026 měl několik úvěrů spotřebitelských a úvěrů z kreditních karet, které byly sjednány přede dnem uzavření předmětné smlouvy o úvěru a jeho měsíční splátkové zatížení činilo splátku ve výši 68 406 Kč a okamžitě splatné byly kontokorentní úvěry v celkové výši 111 288 Kč. Proto v době, kdy mu žalobce poskytl úvěr vyplývá, že nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost a žalobce musel vědět, že má další závazky. Doplnil, že má další závazky, které postupně řeší. Požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 500 Kč, s tím že vyšší splátku není schopen hradit. Uvedl, že na dluh uhradil dne 21. 2. 2026 částku 200 Kč a dne 3. 6. 2026 částku 300 Kč.3. Podáním učiněným do protokolu u jednání dne 20. 8. 2026 vzal žalobce žalobu zpět co do účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky v částce 300 Kč. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného k tomuto procesnímu úkonu žalobce.4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze žádosti o úvěr, z Rámcové smlouvy o úvěru č. ID 63173938 ze dne 15. 1. 2026, ze Smlouvy o úvěru č. ID 63173938 ze dne 15. 1. 2026, z potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 15. 1. 2026, z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, z elektronické akceptace smlouvy ze dne 20. 2. 20226 včetně příloh, z kopie OP žalovaného, z elektronické výzvy k úhradě ze dne 17. 3. 2026, z elektronické výzvy ze dne 15. 3. 2026, z poslední výzvy k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ze dne 18. 3. 2026 včetně poštovního podacího archu ze dne 18. 3. 2026, z interního výpisu Sokordia, CNCB lustrace a lustrace insolvenčního registru, z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. ú. , č. účtu, za období od 25. 10. 2025 do 15. 1. 2026, z interního výpisu – přehledu převzatých úvěrů a z interního výpisu – posouzení úvěruschopnosti, soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem s (úvěrovaným) dne 15. 1. 2026 Rámcovou smlouvu o úvěru č. ID 63173938, která upravovala právní rámec všech smluv o úvěru uzavřených mezi žalobcem a žalovaným a na následně dne 15. 1. 2026 na ni navazující smlouvu o spotřebitelském úvěru č. ID 63173938, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ThePay ze dne 15. 1. 2026 bylo zjištěno, že dne 15. 1. 2026 byla z bankovního účtu žalobce zaslána prostřednictvím platební brány ThePay částka 17 500 Kč na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit včetně úroku ve výši 1,20 % denně s termínem splatnosti do 20 dnů ode dne odeslání peněžních prostředků úvěrovanému, tedy do 4. 2. 2026. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplatil ve lhůtě splatnosti řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaný úvěr včetně smluvního úroku neuhradil, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 18. 3. 2026. Žalovaný na dluh uhradil částku 500 Kč.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.12. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného uvedl v podání (doplnění žaloby) ze dne 21. 3. 2024, že žalobce prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů MV ČR, , prověřoval pravidelné měsíční příjmy a výdaje a obrat na účtu žalovaného č. ú. , č. účtu, na základě dlouhodobého časového období před uzavřením smlouvy, získal informace přímo od žalovaného, kdy žalovaný v žádosti o úvěr deklaroval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 70 000 Kč, pracovní poměr hlavní jako technik u zaměstnavatele obch. spol. , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO , IČO, ; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. SOLUS, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku výdajů žalovaného, vycházel pouze z údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a nezohlednil závazky žalovaného ve výši 30 000 Kč u jiných poskytovatelů úvěrových produktů. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020. OPR-, právnická osoba, . v. GK., ve věci C-679/18).13. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.14. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 17 500 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak žalovaný tvrdil a doložil uhradil na dluh částku 500 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 17 000 Kč, představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. Dále soud zavázal žalovaného vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost jistiny určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 84,46 % a jeho neúspěch 15,54 %. Ve výši rozdílu (68,92 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 8 590 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 1 200 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč, a z odměny za zastupování advokátkou za dva úkony právní služby ve výši 3 720 Kč (vyjádření k odporu ze dne 29.6.2026 a účast na jednání před soudem) dle ust. § 7 vyhlášky a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 450 Kč ke dvěma úkonům právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 900 Kč. Dále advokátka požadovala náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v Olomouci k jednání soudu do , adresa, a zpět, a to za 6 půlhodiny po 150 Kč, což činí částku 900 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 272 km cesty z Olomouce do , adresa, a zpět při průměrné spotřebě vozidla 9,0 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,90 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 34,70 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 573/2025 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 2 454,25 Kč. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 15. 6. 2026, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 12 463,80 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 68,92 % činí částku 8 590 Kč, kterou je žalovaný zavázán zaplatit právní zástupkyni žalobce.