Okresní soud v Karviné 23 C 125/2026-80 – Náklady řízení

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 17 498,54 Kč spolu s úrokem ve výši 36,00 % ročně z částky 17 498,54 Kč za dobu od 26. 9. 2025 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky z částky 17 498,54 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 31. 7. 2024 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 17 500 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně úroku ve výši 36 % ročně a poplatku za sjednání úvěru ve výši 7 350,19 Kč s termínem splatnosti do 30 dnů ode dne odeslání peněžních prostředků úvěrovanému, jež byl prodloužen do 13. 11. 2025. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svých osobních údajů, telefonního čísla, e-mailové adresy, bankovních údajů a prostřednictvím svého uživatelského účtu zvolila bezhotovostní formu poskytnutí úvěru. Smlouvu o úvěru podepsala žalovaná zasláním unikátního SMS kódu (verifikačního podpisového kódu), který byl žalobcem zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, . Žalobce poukázal peněžní prostředky žalované bezhotovostně dne 26. 9. 2024 ve výši 17 500 Kč na bankovní účet uvedený ve Smlouvě o úvěru. Žalovaná úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou dluhu. Žalobce započetl na dluh přeplatek z předchozího úvěru ve výši 0,62 Kč. Žalovaná úvěr ve výši 17 498,54 Kč neuhradila. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2025, i přes výzvu dluh neuhradila.2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že na straně věřitele došlo k selhání odborného posouzení její úvěruschopnosti. Při sjednání úvěrové smlouvy nevyhodnotila realisticky svou finanční situaci ani neporozuměla obchodním podmínkám. Namítala, že úvěrová smlouva je neplatná, ohledně sazby RPSN namítala rozpor s dobrými mravy. Žalovaná u jednání dále uvedla, že na dluh hradila v postupných platbách dne 29. 10. 2025 částku 4 002 Kč, dne 13. 12. 2025 částku 500 Kč, dne 14. 2. 2026 částku 500 Kč, dne 16. 2. 2026 částku 500 Kč, dne 25. 4. 2026 částku 500 Kč a dne 15. 6. 2026 částku 500 Kč, celkem tedy uhradila částku 6 502 Kč, jiné platby neuhradila a doložila k provedeným platbám výpisy z běžného účtu (čl. 44 a č. verte spisu). Ke svým výdělkovým poměrům uvedla, že pracuje v , právnická osoba, , na pozici , Anonymizováno, s čistým průměrným měsíčním výdělkem ve výši 30 000 Kč. Požádala o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 500 Kč, s tím že vyšší splátku není schopna hradit. Má další dluhy, které splácí.3. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 7. 2024, ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2025, ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne 26. 9. 2025, z dodatku ke smlouvě ze dne 26. 9. 2025, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 9. 2025, z potvrzení ČSOB, a. s. o provedení transakce ze dne 26. 9. 2025, z interního výpisu – údaje o klientovi, z interního výpisu – paymant report, z interního výpisu - posouzení úvěruschopnosti klienta, z interního výpisu – prověření účtu klienta, z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 18. 11. 2025, ze dne 23. 11. 2025, ze dne 13. 12. 2025, z poslední výzvy před soudním a exekučním řízení ze dne 3. 12. 2025, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 1. 7. 2026 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. , č. účtu, za období od 1. 9. 2025 do 30. 9. 2025 (č. l. 65-76 spisu) a ze scanu obrazovky internetového bankovnictví u běžného účtu žalované č. ú. , Anonymizováno, provedené platby (čl. 44, 44 verte spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovanou jako dlužníkem s (úvěrovanou) dne 31. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 17 500 Kč. Z potvrzení ČSOB, a. s. o provedení transakce ze dne 26. 9. 2025 bylo zjištěno, že dne 26. 9. 2024 byla z bankovního účtu žalobce zaslána částka 17 500 Kč na bankovní účet žalované č. ú. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala zaplatit čerpaný úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 36,00 % ročně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350,19 Kč s termínem splatnosti do 30 dnů ode dne odeslání peněžních prostředků, jež byl dodatkem ke smlouvě prodloužen do 13. 11. 2025. Žalovaná porušila smluvní podmínky, když úvěr nesplatila ve lhůtě splatnosti řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaná úvěr včetně smluvního úroku neuhradila, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 3. 12. 2025. Na bankovní účet žalované č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . byla poukázána dne 26. 9. 2024 částka ve výši 17 500 Kč pod VS , var. symbol, z bankovního účtu žalobce. Z výpisu z internetového bankovnictví běžného účtu žalované č. ú. 10194980704/5500 vedeného u , právnická osoba, . bylo prokázáno, že na bankovní účet žalobce č. ú. , č. účtu, byla poukázána dne 29. 10. 2025 platba 4 002 Kč, dne 13. 12. 2025 platba 500 Kč, dne 14. 2. 2026 platba 500 Kč, dne 16. 2. 2026 platba 500 Kč, dne 25. 4. 2026 platba 500 Kč a dne 15. 6. 2026 platba 500 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-, právnická osoba, . v. GK., ve věci C-679/18).11. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.12. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o úvěru částku 17 500 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil, přeplatek na dluh činil 0,62 Kč a dále, jak žalovaná tvrdila a doložila uhradila na dluh částku 6 502 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 10 996,54 Kč, představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Dále soud zavázal žalovanou vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost jistiny určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení.14. Žalovaná byla, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalované náklady řízení; žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.