Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 21 500 Kč spolu s úrokem ve výši 8 400,22 Kč a dále ve výši 36,00 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 16. 1. 2026 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 16. 2. 2026 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 16. 1. 2026 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. CA2B3/1074309 (dále jen Smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně úroku ve výši 36 % ročně a poplatku za sjednání úvěru ve výši 8 400,22 Kč s termínem splatnosti do 30 dnů ode dne odeslání peněžních prostředků úvěrovanému. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, telefonního čísla, e-mailové adresy, bankovních údajů a prostřednictvím svého uživatelského účtu zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru. Smlouvu o úvěru podepsal žalovaný zasláním unikátního SMS kódu (verifikačního podpisového kódu), který byl žalobcem zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, . Žalobce poukázal peněžní prostředky žalovanému bezhotovostně dne 16. 1. 2026 ve výši 20 000 Kč na bankovní účet uvedený ve Smlouvě o úvěru. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč neuhradil. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 7. 3. 2026, i přes výzvu dluh neuhradil.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že žalobce nedostatečně odborně posoudil jeho úvěruschopnost. Namítal, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Dále uvedl, že jeho náklady převyšují příjem a rozdíl v nákladech hradí ze svého příjmu jeho manželka, se kterou žije ve společné domácnosti a která pracuje jako dělnice na částečný úvazek s výdělkem ve výši 20 000 Kč měsíčně, má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Doplnil, že má další závazky, které postupně řeší. Požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 500 Kč, s tím že vyšší splátku není schopen hradit. Uvedl, že na dluh uhradil dne 20. 2. 2026 částku 500 Kč a dne 23. 6. 2026 částku 500 Kč, což doložil výpisem z internetového bankovnictví.3. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ze dne 15. 1. 2026, Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CA2B3/1074309 ze dne 16. 1. 2026, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 1. 2026, potvrzení ČSOB, a. s. o provedení transakce ze dne 16. 1. 2026, interní výpis – údaje o klientovi, interního výpisu - posouzení úvěruschopnosti klienta, interního výpisu – prověření účtu klienta, výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 20. 2. 2026, ze dne 17. 3. 2026, výzvy k okamžité úhradě dlužné částky ze dne 25. 2. 2026, poslední výzvy před soudním a exekučním řízení ze dne 7. 3. 2026, sdělení , právnická osoba, . ze dne 4. 6. 2026 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. , č. účtu, (č. l. 29-34 spisu), výplatní pásky žalovaného za období 04/2026, 05/2026 (čl. 46verte), soud zjistil následující skutkový stav věci:Žalobce jako věřitel (úvěrující) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem s (úvěrovaným) dne 16. 1. 2026 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CA2B3/1074309, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Z potvrzení ČSOB, a. s. o provedení transakce ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že dne 16. 1. 2026 byla z bankovního účtu žalobce zaslána částka 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit včetně úroku ve výši 36 % ročně a poplatku za sjednání úvěru ve výši 8 400,22 Kč s termínem splatnosti do 30 dnů ode dne odeslání peněžních prostředků úvěrovanému. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když úvěr nesplatil ve lhůtě splatnosti řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou úvěru. Žalovaný úvěr včetně smluvního úroku neuhradil, i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 7. 3. 2026. Na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . byla poukázána dne 16. 1. 2026 částka ve výši 20 000 Kč pod VS , var. symbol, z bankovního účtu žalobce.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).8. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR-, právnická osoba, . v. GK., ve věci C-679/18).11. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.12. Plnil-li žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 20 000 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a disponoval s nimi, přičemž, jak žalovaný tvrdil a doložil uhradil na dluh částku 1 000 Kč, pak žalobci vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny z neplatné smlouvy o úvěru. Proto soud podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného uhradit žalobci ze smlouvy o úvěru částku 19 000 Kč, představující dosud nesplacenou jistinu úvěru. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Dále soud zavázal žalovaného vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) tak, že splatnost jistiny určil v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do 25. dne každého měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 55,54 % a jeho neúspěch 44,46 %. Ve výši rozdílu (114,08 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 187,90 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 496 Kč a z režijního paušálu ke dvěma úkonům dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ve spojení s ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 696 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 11,08 % činí částku 187,90 Kč. Žalovaný byl zavázán zaplatit tuto částku žalobci.